č. 80/1955 Sb. rozh. obč., Garance
č. 80/1955 Sb. rozh. obč.
Valná hromada společnosti s ručením obmezeným, znárodnené ku dni 1. ledna 1948 podle zákona č. 118/1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a znárodnění velkoobchodních podniků, nebyla oprávněna po 1. lednu 1948 rozdělovat čistý zisk společnosti, a to ani pokud tak učinila před vyhlášením zákona č. 118/1948 Sb. Společníci, jimž byl zisk rozdělen, nemohou se omlouvat, že byli bezelstnými držiteli firmy a že jako takoví přijali užitky a že se podle § 550 o. z. o. (§ 147 obč. zák.) stali vlastníky těchto užitků.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. května 1955, Cz 60/55.)
Firma S. byla společností s ručením obmezeným. Veškerý majetek této firmy byl podle § 8 odst. 5 a § 27 odst. 1 zákona z 28. dubna 1948 č. 118/1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a znárodnění velkoobchodních podniků, vyhlášeného 5. června 1948, s účinností od 1. ledna 1948 znárodněn. Znárodnění bylo uskutečněno vyhláškou ministra vnitřního obchodu z 27. října 1948. Předtím, 2. dubna 1948, byla do tohoto podniku uvedena národní správa. Po vyhlášení znárodnění byla uvedená firma začleněna vyhláškou ministra vnitřního obchodu z 27. října 1948 do podniku žalobce.
Na valné hromadě společnosti konané 16. února 1948 bylo usneseno z čistého zisku 434.186,60 Kčs za obchodní rok 1946/47 přidělit částku 362.180,60 Kčs do reservrúho fondu a zbytek 72.000 Kčs rozdělit společníkům podle výše jejich kmenových vkladů. K výplatě podílů na zisku žalovaným společníkům podle usnesení valné hromady pak skutečně došlo.
Žalobce žádá o vrácení částek vyplacených žalovaným společníkům.
Lidový soud civilní v Praze žalobu zamítl. Žalovaní jako společníci uvedené firmy měli, jak soud odůvodňuje, podle čl. 17 společenské smlouvy podíl na zisku. Zažalované výběry byly podle názoru soudu výtěžkem společnosti v době, kdy žalovaní byli oprávněnými držiteli podílů a stali se podle § 147 obč. zák. jejich vlastnictvím. Nejde tedy, jak dovozuje soud, o plnění, pro které nebylo právního důvodu.
Krajský soud v Praze nevyhověl odvolání žalobce a rozsudek prvého soudu potvrdil. Také odvolací soud posuzuje příjem vyplacené dividendy jako přijetí užitků držitelem. Právní domněnka bezelstné držby platila podle § 328 o. z. o. a domněnka držby oprávněné platí i podle § 145 odst. 2 obč. zák. Námitka obmyslnosti, po případě neoprávněnosti držby uplatněna nebyla; nebylo pro ni ani předpokladů. V době konání valné hromady i v době přijetí užitků mohli být příjemci právem přesvědčeni, že jim užitky za obchodní rok 1946/47 náležejí v tom rozsahu, jak se na jejich rozvržení usnesla valná hromada. Přijetí užitku věci bezelstným, po případě oprávněným držitelem zakládá zviáštní důvod nabytí vlastnického práva, jak podle § 330 o. z. o., tak i podle § 147 obč. zák. Je tedy podle názoru odvolacího soudu dán důvod nabytí vlastnického práva. Žaloba z bezdůvodného obohacení, dovozuje odvolací soud, nemá oprávnění, protože pro přijetí užitků byl právní důvod a ten neodpadl.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon. Oba rozsudky zrušil a vrátil věc lidovému soudu civilnímu v Praze k dalšímu jednání a novému rozhodnutí.
… 