č. 4459/2023 Sb. NSS, Životní prostředí: závazek ke snížení emisí skleníkových plynů Garance
č. 4459/2023 Sb. NSS
Životní prostředí: závazek ke snížení emisí skleníkových plynů
k čl. 4 odst. 16 Pařížské dohody (č. 64/2017 Sb. m. s.)
Kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990, který EU přijala v roce 2020 podle čl. 4 odst. 16 Pařížské dohody (č. 64/2017 Sb. m. s.), nezakládá bez dalšího rovněž individuální závazek České republiky ve stejné výši.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2023, čj. 9 As 116/2022-166)
Prejudikatura: č. 2123/2010 Sb. NSS, č. 2393/2011 Sb. NSS, č. 3180/2015 Sb. NSS, č. 3196/2015 Sb. NSS, č. 3631/2017 Sb. NSS a č. 4038/2020 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 18/2008 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 50/06), č. 225/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1534/08), č. 251/2008 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 1/08), č. 111/2014 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 59/14), č. 185/2015 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 3572/14), č. 225/2019 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 44/18), č. 114/2022 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 39/18) a usnesení Ústavního soudu č. 2/1998 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 282/97); rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 1. 3. 2005, Van Parys (C-377/02) a rozsudky Soudního dvora ze dne 30. 5. 1991, Komise proti Německu (C-361/88), ze dne 30. 5. 1991, Komise proti Německu (C-59/89), ze dne 25. 7. 2008, Janecek (C-237/07), ze dne 8. 11. 2016, Lesoochranárske zoskupenie VLK (C-243/15), ze dne 25. 3. 2021, Carvalho a další proti Parlamentu a Radě (C-565/19 P) a ze dne 8. 11. 2022, Deutsche Umwelthilfe (C-873/19); rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 4. 1978, Tyrer proti Spojenému království (stížnost č. 5856/72), ze dne 20. 3. 2008, Budayeva a další proti Rusku (stížnosti č. 15339/02, 21166/02, 20058/02, 11673/02 a 15343/02) a ze dne 24. 1. 2019, Cordella a další proti Itálii (stížnosti č. 54414/13 a 54264/15).
Věc: a) Klimatická žaloba ČR, z. s., b) J. F., c) L. F., d) P. Š., e) K. A. S., f) Obec Svatý Jan pod Skalou a g) Česká společnost ornitologická - Jihomoravská pobočka proti 1) vládě, 2) Ministerstvu životního prostředí, 3) Ministerstvu průmyslu a obchodu, 4) Ministerstvu zemědělství a 5) Ministerstvu dopravy o ochranu před nezákonným zásahem, o kasačních stížnostech žalobců a) a f) a žalovaných 2), 3), 4) a 5).
V tomto řízení musel Nejvyšší správní soud posoudit otázku, zda žalovaní, jimiž jsou vybraná ministerstva a vláda, postupovali protiprávně tím, že nepřijali dostatečná opatření, jimiž by v reakci na klimatickou změnu poměrně snížili emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990. Tímto postupem mělo dojít k zásahu do práv žalobců.
Jak bude podrobně rozebráno níže, na tuto otázku odpověděl Nejvyšší správní soud záporně. Česká republika totiž v oblasti sjednávání závazků plynoucích z mezinárodního klimatického práva jedná kolektivně v rámci EU. Evropská unie sice přijala v roce 2020 kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990. Dosud ovšem nedošlo k závaznému „rozpočítání“ tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivé členské státy v těch sektorech, v nichž je takové rozpočítání možné. Odporovalo by zdrženlivosti soudní moci, pokud by…
