Input:

č. 4303/2022 Sb. NSS, Vojáci z povolání: služební pohotovost; standardní chod vojenské jednotky; důležitý zájem služby Garance

č. 4303/2022 Sb. NSS
Vojáci z povolání: služební pohotovost; standardní chod vojenské jednotky; důležitý zájem služby
k § 30 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání
I. Služební pohotovost podle § 30 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, představuje výjimečný institut, který slouží především k pokrytí nahodilých a ne zcela předvídatelných událostí. Z tohoto důvodu jej nelze užívat jako pravidelný prostředek k zajištění standardního chodu vojenské jednotky.
II. Důležitý zájem služby ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, nelze spatřovat v nutnosti zajištění běžné náplně služby, a to ani v případě dlouhodobého nedostatku vojenského personálu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2021, čj. 1 As 247/2021-40)
Prejudikatura: č. 2813/2013 Sb. NSS.
Věc: M. K. proti Veliteli vzdušných sil o náhradu na ušlé mzdě, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalobce podal dne 13. 8. 2008 „žádost o náhradu na ušlé mzdě“ v souvislosti s výkonem služeb LZS (letecká záchranná služba) a SAR (služba pátrání a záchrany) v období od založení 233. vrtulníkové letky v Plzni Líních (v roce 1998) do podání žádosti. Svůj nárok odůvodnil tím, že služby LZS a SAR vykonával v rámci 24hodinových směn, které byly pouze formálně rozděleny na 12 hodin výkonu služby a 12 hodin služební pohotovosti. Za dobu označenou jako služební pohotovost tedy byla žalobci vyplacena pouze příslušná náhrada, ačkoliv z materiálního hlediska se stále jednalo o výkon služby a měl mu náležet plat včetně všech případných příplatků.
Správní orgány ve věci vydaly již několik rozhodnutí, jimiž žádost žalobce zamítly. Tato rozhodnutí, potažmo rozhodnutí o odvolání následně v průběhu soudního přezkumu zrušil Krajský soud v Ostravě (nejprve rozsudkem ze dne 17. 12. 2009, čj. 22 Ca 364/2008-50, a následně rozsudkem ze dne 9. 7. 2015, čj. 22 Ad 20/2014-69). Naposled o žádosti žalobce rozhodl velitel vojenského útvaru 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou (dále jen správní orgán I. stupně). Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jí částečně vyhověl a přiznal žalobci odměnu za práci přesčas ve výši 139 369 Kč, včetně úroků z prodlení. Ve zbytku žádost zamítl, a pokud se jedná o nároky uplatněné za období do 15. 8. 2005, shledal je promlčenými. Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“)zamítl.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který jí rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, čj. 62 Ad 20/2019-76, vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Soud poukázal na skutečnost, že podle správních orgánů byla žalobci služební pohotovost nařizována organizačními rozkazy vydávanými na období kalendářního roku, ve spojení s denními rozkazy. Z těchto podkladů (jakož ani dalších dokumentů založených ve spise) však ve vztahu k žalobci neplyne nic ohledně rozvržení doby služby a pohotovosti, či ohledně samotného nařízení pohotovosti.
Nelze-li mít za prokázané formální nařízení pohotovosti, je dle mínění soudu nadbytečné zabývat se tím,