č. 40/1965 Sb. rozh., Garance

Obvodní soud pro Prahu 2 rozvedl manželství účastníků, přičemž nezl. dítě účastníků svěřil do výchovy odpůrkyni, navrhovateli určil vyživovací povinnost a upravil jeho styk s nezletilcem.

Proti tomuto rozsudku, a to pouze pokud jde o výrok ohledně nezletilce, podal odvolání navrhovatel a žádal, aby nezletilec byl naopak svěřen do jeho výchovy a aby odpůrkyni byla uložena vyživovací povinnost.

Městský soud v Praze rozhodnutí prvého stupně zrušil ve všech výrocích, tedy i ve výroku o rozvodu manželství účastníků.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti, podané generálním prokurátorem, že rozsudkem Městského soudu, pokud jím byl zrušen výrok o rozvodu manželství, byl porušen zákon, a v tomto rozsahu jej zrušil.

Rozhodnutí městského soudu bylo vydáno v době, kdy platily již nové občanskoprávní kodexy, tedy i nový občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.). Kdyby městský soud rozhodoval před 1. 4. 1964 bylo správným, poněvadž podle odst. 1 tohoto ustanovení mohlo rozhodnutí o rozvodu a o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku pro dobu rozvodu, nabýt právní moci jen ve všech částech výroku současně. Ustanovení § 240 o. s. ř. z roku 1950 nebylo již do nového občanského soudního řádu převzato a je tedy nutno uvedenou otázku řešit z hlediska nových předpisů.

Podle § 113 odst. 1 o. s. ř. je s řízením o rozvodu spojeno řízení o úpravu poměrů manželů k nezletilým dětem z jejich manželství zrozeným pro dobu po rozvodu. Spojení několika věcí ke společnému řízení, které je procesním institutem, je odůvodněno hospodárností řízení, ať již tuto hospodárnost posuzuje soud, nebo ať ke spojení několika věcí dochází přímo ze zákona. Jiný význam tento procesní institut mít nemůže, než pouze…