č. 37/1963 Sb. rozh. tr., Garance
č. 37/1963 Sb. rozh. tr.
Potřebnou pomocí ve smyslu ustanovení § 227 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 resp. § 207 tr. zák. je třeba rozumět takovou pomoc, které je zapotřebí k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého. Je to zejména první pomoc, kterou účinně mohou a jsou schopni poskytnou ti, kdož jsou na dosah ohroženého. Je proto v případech, kde povaha zranění nenasvědčuje tomu, že převozem mohlo by se zraněnému ještě více na zdraví ublížit, aby odvezl těžce zraněnou osobu ihned k lékaři nebo do nemocnice, když jinou, zejména odbornou pomoc, nelze ihned zraněnému poskytnout, a když takovéto opatření je nezbytně nutné, protože není již jiného východiska.
Není-li však známa povaha zranění způsobeného při havárii, nemá být zraněný odvážen autem a lépe je ihned zařídit odvoz sanitním autem, aby nedošlo k dalšímu ublížení na zdraví zraněnému při neodborném převozu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. března 1963 - 1 Tz 7/63)
Rozsudkem okresního soudu v Kutné Hoře ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Praze byl obžalovaný uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle § 227 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu nápravného opatření na dobu 10 měsíců se srážkou ze mzdy ve výši 25 procent.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu toto usnesení krajského soudu, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející, zrušil a obžalovaného zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby.
Okresní soud při prvém projednávání věci učinil úplná a správná skutková zjištění, nesprávně však dospěl k závěru, že zjištěné jednání obžalovaného vykazuje znaky zažalovaného trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 227 odst. 1 tr. zák. z r. 1950.
Podle citovaného zákonného ustanovení dopustí se takového trestného činu ten, kdo úmyslně neposkytne potřebnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo někoho jiného. Z uvedeného zákonného ustanovení tedy vyplývá, že v případě, že někomu hrozí nebezpečí smrti, je povinností každého občana poskytnout ohrožené osobě potřebnou pomoc. Potřebnou pomocí je pak rozumět takovou pomoc, které je zapotřebí k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého. Jsou to zejména úkony první pomoci, kterou účinně mohou a jsou schopni poskytnout ti, kdož jsou na dosah ohroženého. Je proto zásadně správné požadovat od řidiče motorového vozidla, aby v případech, kde povaha zranění nenasvědčuje tomu, že převozem mohlo by se zraněnému ještě více na zdraví ublížit, odvezl těžce zraněnou osobu ihned k lékaři nebo do nemocnice, když jinou, zejména odbornou pomoc nelze ihned zraněnému poskytnout, a když takového opatření je nezbytně nutné, protože není již jiného východiska.
V daném případě okresní soud spolehlivě zjistil, že obžalovaný přijel na místo nehody, kde poblíž silnice ležel těžce zraněný, v době, kdy u zraněného bylo již několik osob. Obžalovaný zastavil u místa nehody, aby se dotázal, co se vlastně stalo. Když byl obžalovaný požádán, aby odvezl těžce zraněného, prohlásil, že na to nemá nervy, že však přivolá lékařskou pomoc. U místního hostince se setkal se spoluobžalovaným S., kterého se dotazoval, zda bylo…
