Input:

č. 24/1963 Sb. rozh., Garance

č. 24/1963 Sb. rozh.
Vyživovací povinnost rodičů k dětem nutno za určitých okolností rozšířit i na děti, které po dokončení středoškolského studia vykonávaly po přiměřenou dobu výrobní praxi a které se později rozhodly pro vysokoškolské studium.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 13. prosince 1962, 5 Co 360/62.)
Zletitý žalobce se domáhal žalobou na svém otci příspěvku na úhradu osobních potřeb. Tvrdil, že studuje na vysoké škole - fakultě přírodovědecké, je nemajetný a nemůže se sám na studiích vydržovat. Matka sama vyživovací povinnost plní dobrovolně, kdežto žalovaný plnění této povinnosti odmítá.
Žalovaný namítl, že žalobce se před časem rozhodl pro studium na zdravotní škole a pro povolání laboranta, které také vykonával a které mu umožňovalo, aby se živil sám. Později však změnil volbu zaměstnání a rozhodl se pro studium vysokoškolské, a to bez souhlasu žalovaného. Žalovaný není proto povinen poskytovat mu už výživu.
Okresní soud v Příbrami přiznal žalobci výživné ve výši 100 Kčs měsíčně. Proti jeho rozhodnutí podali opravný prostředek oba účastníci. Žalobce požadoval úplné vyhovění žalobě, kterou se domáhal přiznání výživného ve výši 300 Kčs měsíčně. Žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku v tom směru, že se žaloba zamítá.
Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně změnil tak, že uznal žalovaného povinným poskytovat žalobci příspěvek na úhradu osobních potřeb ve výši 200 Kčs měsíčně.
Odůvodnění:
Vyživovací povinnost žalovaného je nutno posuzovat nejen z hlediska § 70, 72 zákona o právu rod., ale také z hlediska § 35, 39 odst. 2 cit. zák.
Rodiče jsou povinni starat se o tělesný a duševní rozvoj dětí, zejména pečovat o jejich výživu a výchovu tak, aby byly náležitě připraveny přispívat svou prací, podle svých schopností a náklonnosti, k prospěchu společnosti (§ 35 zák. o pr. rod.).
Podle § 39 odst. 2 zák. o právu rod. trvá pak zásadně povinnost rodičů starat se o jejich výživu do té doby, dokud není dítě s to živit se samo. Jde nyní o to, zda v daném případě trvá tato povinnost po té, kdy žalobce dosáhl úplného středoškolského vzdělání (zdravotní školu), po dva roky byl výdělečně činný jako laborant a nyní se souhlasem dosavadního zaměstnavatele byl vybrán ke studiu na vysoké škole - fakultě přírodovědecké (obor biologie a zeměpis), kde od začátku školního roku 1962 - 1963 studuje. Nepochybně tu dosáhl povolání, které mu umožňovalo samostatně se živit a jeho příprava pro život byla v určitém směru skončena. Podle stávající judikatury (viz např. uveř. rozh. č. 29/55 Sb. rozh. čs. soudů) v takových případech, kdy se později po nabytí zletilosti dítě rozhodlo ke studiu potřebnému pro dosažení jiného povolání, neuznávala se možnost rozšíření vyživovací povinnosti rodičů.
Podle názoru soudu je však třeba v současné době zejména s ohledem na výsledky XII. sjezdu KSČ a další stranické dokumenty, hovořící o nutnosti a potřebnosti výrobní praxe nejen v době studií na vysokých a středních školách, ale i vhodnosti určité výrobní praxe před vstupem na vysokou školu, v těchto otázkách zaujmout odchylné stanovisko. Naše společnost v současném stupni rozvoje národního hospodářství a vědy ještě naléhavějí potřebuje velký počet vysokoškolsky