č. 98/1963 Sb., Zákon o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, platné do 31.12.1994
ZÁKON
ze dne 4. prosince 1963
o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
K usnadnění rozvoje a průběhu mezinárodních obchodních styků slouží rozhodčí řízení, jež má zejména umožnit účastníkům mezinárodního obchodního styku rychlé, pružné a odborným požadavkům odpovídající vyřizování sporů. K dosažení tohoto účelu se zároveň zajišťuje i výkon rozhodčích nálezů vydaných v rozhodčím řízení.
Rozhodčí smlouva
§ 2
Strany se mohou dohodnout, že ve sporech o majetkové nároky z mezinárodního obchodního styku má mezi stranami ve věcech, ve kterých by jinak byl příslušný soud, rozhodnout jeden nebo více rozhodců (rozhodčí smlouva).
§ 3
(1)
Rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivého mezi stranami již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), tak všech sporů (rozhodčí doložka), které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu, nebo z vymezeného okruhu právních vztahů, ke kterým by mezi stranami mohlo v budoucnosti dojít.
(2)
Není-li ve smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právními vztahy související.
(3)
Rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran.
§ 4
(1)
Rozhodčí smlouva musí býti uzavřena písemně. Požadavku písemnosti je vyhověno, jestliže smlouva je obsažena ve vzájemně vyměněných dopisech, dálnopisech, telegramech nebo jiných písemnostech, anebo jestliže strany se dohodnou ústně a dodatečně dohodu písemně potvrdí.
(2)
Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat jiným způsobem.
Rozhodci
§ 5
(1)
Československý občan může být rozhodcem, je-li zletilý a má způsobilost k právním úkonům.
(2)
Cizinec může být rozhodcem, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům; i když však nemá tuto způsobilost, může být rozhodcem, je-li způsobilý k právním úkonům alespoň podle československého práva.
§ 6
(1)
Rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo alespoň způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny.
(2)
Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1 nebo je-li toto ustanovení nejasné, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito zvolí předsedajícího rozhodce.
§ 7
(1)
Jestliže ten, kdo má jmenovat rozhodce, tak neučiní v přiměřené době, jmenuje rozhodce soud na návrh strany, pokud se strany nedohodly jinak. Totéž platí, nemohou-li se jmenovaní rozhodci shodnout na osobě předsedajícího rozhodce; k návrhu je oprávněna kterákoliv strana anebo každý z jmenovaných rozhodců.
(2)
Nedohodly-li se strany jinak, jmenuje soud na návrh kterékoliv strany nebo rozhodce nového rozhodce, jestliže jmenovaný rozhodce odepře působit jako…
