Input:

89/1963 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Celní úmluvě o karnetech E.C.S. pro obchodní vzorky a o Celní úmluvě o karnetu A.T.A. pro dovozní celní záznam zboží Garance

č. 89/1963 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Celní úmluvě o karnetech E.C.S. pro obchodní vzorky a o Celní úmluvě o karnetu A.T.A. pro dovozní celní záznam zboží
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 21. listopadu 1963
o Celní úmluvě o karnetech E. C. S. pro obchodní vzorky a o Celní úmluvě o karnetu A. T. A. pro dovozní celní záznam zboží
Dne 1. března 1956 byla v Bruselu sjednána Celní úmluva o karnetech E. C. S. pro obchodní vzorky.
Dne 21. prosince 1962 byla u belgického ministra zahraničních věcí uložena listina o přístupu Československé socialistické republiky k uvedené Celní úmluvě. Podle svého článku XXII, odstavce 3 vstoupila Úmluva pro Československou socialistickou republiku v platnost dne 21. března 1963.
Dne 6. prosince 1961 byla v Bruselu sjednána Celní úmluva o karnetu A. T. A. pro dovozní celní záznam zboží.
Dne 21. prosince 1962 byla u generálního tajemníka rady pro celní spolupráci se sídlem v Bruselu uložena listina o přístupu Československé socialistické republiky k uvedené Celní úmluvě. Podle svého článku 21, odstavce 1 vstoupila Úmluva v platnost dne 30. července 1963 a tímto dnem vstoupila rovněž v platnost pro Československou socialistickou republiku.
Český překlad Úmluv se vyhlašuje současně. Přílohy k Úmluvám jsou k nahlédnutí v Československo obchodní komoře.
 
David v. r.
 
CELNÍ ÚMLUVA
o karnetech E. C. S. pro obchodní vzorky
Vlády, jež podepsaly tuto Úmluvu,
přejíce si usnadnit dočasný dovoz i dočasný vývoz obchodních vzorků,
přihlížejíce k záměrům Mezinárodní úmluvy o usnadnění dovozu obchodních vzorků a reklamního materiálu, uzavřené v Ženevě dne 7. listopadu 1952 a vyložené k podpisu dne 1. února 1953,
dohodly se na tomto:
Článek I
Pro účely této Úmluvy:
a)  Výrazem „vzorky” se rozumějí takové předměty, které představují určitý druh zboží již vyrobeného, nebo které jsou modelem zboří, jehož výroba se připravuje, pod podmínkou:
1. že patří osobě usazené v cizině a že jsou dováženy jedině proto, aby byly předvedeny v území, kam se dovážejí, a to za účelem získávání objednávek zboří, které má být dovezeno z ciziny;
2. že nebudou ani prodány ani dány do běžného užívání, lež nakolik by toho bylo třeba k jejich předvádění, a že jich ani nebude použito jakýmkoli jiným způsobem, ať v nájmu, či za úplatu za jejich pobytu na území, kam byly dovezeny;
3. že jsou určeny k zpětnému vývozu ve vhodné době a
4. že je možné zjistit jejich totožnost při zpětném vývozu, avšak nevztahuje se na ty případy, kdy touž osobou jsou dováženy či témuž příjemci zasílány stejné předměty v takovém množství, že, přihlédne-li se k nim jako k celku, nemají již povahu vzorků podle běžných obchodních zvyklostí.
b)  „Dovozními dodávkami” se rozumějí cla a všechny jiné dávky a poplatky vybírané při dovozu nebo v souvislosti s dovozem, jakož i spotřební dávky a vnitřní daně, jimž podléhá dovážené zboží, avšak s výjimkou poplatků a dávek, jejichž výše je omezena na přibližnou cenu poskytnutých služeb a jež nevytvářejí nepřímou ochranu domácích výrobků nebo zdanění dovozu k fiskálním účelům.
c)