Input:

63/1951 Sb., Zákon o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky, platné do 31.3.1964 Archiv

č. 63/1951 Sb., Zákon o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky, platné do 31.3.1964
[zrušeno č. 40/1964 Sb.]
ZÁKON
ze dne 11. července 1951
o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozsah odpovědnosti.
§ 1.
(1) Provozovatel dráhy, motorového vozidla, letadla, plavidla s motorickým pohonem a podnikatel dopravy jinými plavidly (dále jen „provozovatel“) a „dopravní prostředek“) odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou vlastní provozu, o který jde, také podle tohoto zákona.
(2) V pochybnosti se má za to, že provozovatelem dopravního prostředku je jeho vlastník nebo každý spoluvlastník, a jde-li o dopravní prostředek svěřený do správy socialistické právnické osobě, má se za to, že provozovatelem je tato osoba.
§ 2.
(1) Bude-li dopravní prostředek odevzdán k opravě, posuzuje se, dokud nebude dopravní prostředek vrácen, jako provozovatel jen opravce.
(2) Užívá-li někdo dopravního prostředku v době, kdy byla škoda způsobena, bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu místo něho. Provozovatel zůstane vedle něho odpovědným, jestliže takové užití dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí; užije-li takto dopravního prostředku osoba provozovateli blízká, má se za to, že provozovatel užití svou nedbalostí umožnil.
§ 3.
Je-li za škodu odpovědno několik osob, odpovídají, pokud není dále ustanoveno jinak, rukou společnou a nerozdílnou.
§ 4.
(1) Provozovatel a ten, kdo za škodu odpovídá místo něho nebo vedle něho, jsou odpovědnosti podle tohoto zákona zproštěni toliko tehdy, jestliže škoda
1. vzešla ze zavinění poškozeného, nebo
2. vzešla z takového úkonu osoby třetí, který nemohl být odvrácen, anebo
3. jestliže škoda nemohla být odvrácena a nelze ji odvozovat ani ze stavu dopravního prostředku nebo jiných provozních zařízení, ani ze selhání nebo nedostatku činnosti provozních zařízení nebo organismu osob v provozu užitých.
(2) Jako zavinění se posuzuje také úkon poškozeného, který mu nelze přičítat k vině pro nedostatek jeho věku nebo zdraví anebo pro duševní poruchu nebo tělesnou vadu.
(3) Za třetí osobu se nepovažuje osoba užitá v provozu.
(4) Neodvratitelnost úkonu osoby třetí a neodvratitelnost škody záležejí v tom, že nemohly být zamezeny péčí podle poměrů potřebnou.
§ 5.
Nahrazuje se škoda způsobená
1. usmrcením nebo ublížením na zdraví, ať postižený je osobou dopravovanou nebo ne;
2. zničením nebo poškozením věcí, které měl poškozený u sebe, anebo jejich odcizením nebo ztrátou, byl-li poškozený zároveň zbaven možnosti věci opatrovat;
3. zničením nebo poškozením jiných věcí, pokud nejde o škody vzniklé poškozením, úbytkem nebo ztrátou věcí přepravovaných a pokud odpovědnost za tyto škody není upravena jiným předpisem nebo úmluvou účastníků.
§ 6.
Vzejde-li škoda nebo její rozsah také ze zavinění poškozeného nebo z úkonu osoby třetí, nahradí ji osoba odpovědná podle tohoto zákona poměrně.
§ 7.
(1) Obsah a rozsah náhrady škody se spravuje ustanoveními občanského zákoníka.
(2) Nejvyšší částku náhrady může vláda stanovit nařízením.
§ 8.
(1) Připadnou-li z toho