Input:

33/1950 Sb., Vládní nařízení o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících v roce 1950 Garance

č. 33/1950 Sb., Vládní nařízení o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících v roce 1950
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 24. března 1950
o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících v roce 1950.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 14 zákona č. 32/1950 Sb., o placené dovolené na zotavenou v roce 1950 (dále jen „zákon“):
§ 1.
(1) Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.
(2) Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci závodů provádějících stavební práce inženýrské, stavitelské, zednické, tesařské nebo studnařské, jako stavby budov, stavby železniční, silniční, mostní, tunelové, zemní, vodní a vodohospodářské, práce kanalisační, kabelové a podobné. Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách a v živnostech malířských, natěračských, lakýrnických, štukatérských, dlaždičských, pokrývačských, asfaltérských, v živnostech provádějících kladení desek a obkládaček a zaměstnanci při pracích teracářských, isolačních (čítajíc v to isolace tepelné) nebo utěsňovacích.
(3) Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.
(4) Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na zaměstnance stavebních závodů a závodů oborů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci celoročně zaměstnáni.
(5) Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření jednotné odborové organisace.
§ 2.
(1) Zaměstnancům, na něž se toto nařízení vztahuje (v dalším jen „zaměstnanci“), přísluší dovolená ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.
(2) Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnouti zaměstnanci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.
§ 3.
(1) Doba, která je podle zákona rozhodná pro prodloužení výměry dovolené, se počítá tak, že se za rok trvání pracovního poměru považuje každý kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru aspoň 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se za tato léta celé týdny, v nichž byl zaměstnanec v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících, a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. K počtu týdnů, o které součet všech týdnů přesahuje číslo dělitelné 26, se nepřihlíží.
(2) Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na trvání jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. ledna roku, v němž dovolenou nastupuje.
§ 4.
(1) Zaměstnavatel je povinen založiti