č. 31/1959 Sb., Vyhláška o Smlouvě mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, platné do 1.1.1996
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 30. dubna 1959
o Smlouvě mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 25. října 1958 byla v Praze sjednána Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Národní shromáždění projevilo se Smlouvou souhlas dne 11. prosince 1958 a president republiky ji ratifikoval dne 26. února 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bukurešti dne 20. března 1959.
Podle svého článku 79 Smlouva nabyla účinnosti ode dne 20. dubna 1959.
České znění Smlouvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.1)
Příloha vyhlášky č. 31/1959 Sb.,
Příloha vyhlášky ministra zahraničních věcí
o Smlouvě mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.
SMLOUVA
MEZI ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A RUMUNSKOU LIDOVOU REPUBLIKOU
O PRÁVNÍ POMOCI VE VĚCECH OBČANSKÝCH, RODINNÝCH A TRESTNÍCH
President Československé republiky a
presidium Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky vedeni přáním co nejvíce upevnit přátelské svazky mezi oběma zeměmi a národy a rozvíjet spolupráci na poli právních styků rozhodli se uzavřít smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
Dr. Václava Škodu,
ministra spravedlnosti,
presidium Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky
Vasile Dumitrescu,
náměstka ministra zahraničních věcí,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě shodli se na tomto:
ČÁST I
Obecná ustanovení
Článek 1
Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen „občané”) jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany, pokud jde o jejich práva osobní a majetková, jako vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají svobodný a nerušený přístup k soudům, prokuraturám a státním notářstvím (dále jen „justiční úřady”), jakož i k jiným úřadům druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci patří věci občanskoprávní, rodinné a trestní, mohou před nimi vystupovat a podávat návrhy a žaloby za stejných podmínek jako občané této smluvní strany.
Článek 2
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si v občanskoprávních, rodinných a trestních věcech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc i jiným úřadům, do jejichž pravomoci patří věci uvedené v odstavci 1.
Článek 3
Způsob styku
1. Při poskytování právní pomoci se justiční úřady obou smluvních stran stýkají prostřednictvím svých ústředních orgánů, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného.
2. Jiné úřady, do jejichž pravomoci patří věci práva občanského nebo rodinného, stýkají se s justičními úřady druhé smluvní…
