Input:

26/1957 Sb., Zákon o notářských poplatcích, platné do 31.3.1964 Archiv

č. 26/1957 Sb., Zákon o notářských poplatcích, platné do 31.3.1964
[zrušeno č. 24/1964 Sb.]
ZÁKON
ze dne 18. dubna 1957
o notářských poplatcích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Účel zákona
Aby byly sjednoceny a zjednodušeny předpisy o zpoplatnění dědictví, darování a úplatných převodů nemovitostí a zhospodárněny administrativní práce při zpoplatňování, zavádějí se jednotné notářské poplatky, a to z dědictví, z darování, z převodu nemovitostí a za úkony.
ČÁST DRUHÁ
Oddíl první
Notářský poplatek z dědictví
§ 2
Z čeho se poplatek platí
(1) Poplatek z dědictví se platí z majetku
a) kterého nabývají dědici, odkazovníci nebo jiné osoby smrtí zůstavitele,
b) který zůstavitel převedl zcela nebo zčásti bezplatně za svého života v období tří měsíců před svou smrtí; zaplacený poplatek z darování se přitom započítá.
(2) Majetek uvedený v odstavci 1 se pro účely poplatku nazývá „dědictví“, podíl, kterého nabývá z tohoto majetku dědic nebo jiná osoba, „dědický podíl“.
(3) Pro základ a sazby poplatku a pro rozsah platební povinnosti je rozhodující stav v době smrti zůstavitele. Jestliže si však dědici za projednání dědictví rozdělí majetek patřící do dědictví a k dohodě je přihlíženo v potvrzení o nabytí dědictví, má se pro účely poplatku za to, že stav vytvořený takovou dohodou nastal již v době smrti zůstavitele.
(4) Místo poplatku z dědictví platí se poplatek z převodu nemovitostí, je-li dědictví, ve kterém je nemovitost, tak zadluženo, že by poplatek z dědictví byl nižší než poplatek z převodu nemovitostí.
§ 3
Kdo poplatek platí
(1) Poplatek z dědictví platí nabyvatel. Rukou společnou a nerozdílnou s nabyvatelem je povinen poplatek zaplatit právní nástupce ve vlastnictví věci, na níž vázne pro poplatek zákonné zástavní právo, avšak jen do výše její ceny.
(2) Jestliže nabývají dvě nebo více osob majetek společně, jsou povinny zaplatit poplatek rukou společnou a nerozdílnou. Poplatník není však povinen zaplatit více, než činí cena dědického podílu jím nabytého. Ve vzájemném poměru je každý nabyvatel zavázán uhradit část poplatku připadající na jeho dědický podíl.
(3) Za poplatek ručí, kdo odmítl dědictví, jestliže je z toho důvodu nabyl jeho nezletilý potomek. To však neplatí, jestliže soud odmítnutí dědictví za nezletilého potomka neschválil.
Základ poplatku
§ 4
(1) Poplatek z dědictví se vypočítá z obecné (prodejní) ceny dědického podílu po srážce odpočitatelných závazků.
(2) Majetek,
a) který měl zůstavitel v době své smrti v držbě nebo
b) který byl uložen u třetí osoby na jméno zůstavitele, i když zároveň na jména jiných osob, považuje se pro účely poplatku za součást dědictví, pokud ten, kdo uplatňuje své vlastnické právo, toto právo neprokáže.
(3) Pohledávka zůstavitele proti dědici nebo odkazovníku zahrnuje se do dědictví, i když ji zůstavitel v závěti dlužníkovi prominul.
(4) Je-li nabyvatel dědictví členem jednotného zemědělského družstva, které přijalo vzorové stanovy, vyloučí se ze základu poplatku zděděný majetek, který je sdružen v jednotném zemědělském družstvu ke společnému hospodaření nebo bude takto sdružen do jednoho roku ode dne smrti