Input:

234/1949 Sb., Zákon o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, platné do 31.12.1965 Archiv

č. 234/1949 Sb., Zákon o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, platné do 31.12.1965
ZÁKON
ze dne 14. října 1949
o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
§ 1.
Dosah.
(1)  Tento zákon upravuje náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, jež vzniknou
a)  zaměstnancům,
b)  jiným osobám s výjimkou veřejných funkcionářů (dále jen „jiné osoby”) při pracovních cestách, při vnějším řízení, při přechodném přidělení, při přijetí a při přeložení na jiné pracovní místo.
(2)  Výdaji podle tohoto zákona se v zásadě rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji a vyššími nutnými výdaji osoby, která uplatňuje náhradu výdajů.
(3)  Náhrada smí býti poskytnuta jen v míře, která odpovídá hospodárnému postupu osoby, uplatňující náhradu výdajů.
§ 2.
Pracovní cesta a vnější řízení.
(1)  Pracovní cestou se rozumí cesta trvající nejméně 6 hodin, kterou vykoná mimo obvod obce svého pravidelného pracovního místa a obce svého bydliště zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův nebo jiná osoba za podmínek stanovených prováděcími předpisy podle § 10 (dále jen „prováděcí předpisy”).
(2)  Vykonává-li zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův nebo jiná osoba za podmínek stanovených prováděcími předpisy práci mimo své pravidelné pracovní místo, ale v obvodu obce pracovního místa nebo v obvodu obce svého bydliště, jde o vnější řízení. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta podle odstavce 1 méně než 6 hodin.
(3)  Při výkonu soudcovské činnosti nevyžaduje se u soudců příkaz k pracovní cestě nebo k vnějšímu řízení.
ČÁST II.
§ 3.
Náhrady při pracovních cestách.
(1)  Při pracovních cestách se poskytují
a)  náhrady výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti,
b)  stravné, po případě i nocležné,
c)  náhrady nutných vedlejších výdajů, jež souvisí s účelem pracovní cesty.
(2)  Náhrady výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti se poskytují
a)  při použití veřejných hromadných dopravních prostředků zásadně částkou jízdného za nejnižší třídu, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak,
b)  v ostatních případech způsobem a v rozsahu, jež určí prováděcí předpisy.
(3)  Výši stravného a nocležného upraví vláda nařízením.
(4)  Za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než vlastním konáním práce, která je účelem pracovní cesty, nepřísluší mzda (plat) za práci přes čas (za práci noční, nedělní, sváteční a pod.), pokud se z platných předpisů nepodává jinak. Zda a jak se poskytuje náhrada za tuto ztrátu času v době, která přesahuje pravidelnou pracovní dobu, stanoví prováděcí předpisy.
§ 4.
Náhrady při vnějším řízení.
(1)  Při vnějším řízení se poskytuje náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti (§ 3) a náhrada nutných vedlejších výdajů, jež souvisí s účelem vnějšího řízení.
(2)  Prováděcí předpisy stanoví, zda a pokud lze poskytnouti náhradu vyšších výdajů spojených s nutným stravováním.
(3)  Ustanovení § 3, odst. 4 platí obdobně.
§ 5.
Náhrady při přechodném přidělení.
(1)  Při přechodném přidělení se poskytuje mimo náhradu výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti (§ 3) přídělné, jehož výši upraví vláda