2/1958 Sb., Vyhláška o Úmluvě o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií, ve znění účinném k 1.12.2002 Garance

Dne 22. května 1957 byla v Bělehradě sjednána Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií.

President republiky Úmluvy ratifikoval dne 27. září 1957 a ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 28. listopadu 1957.

Podle svého článku 11 Úmluva nabyla účinnosti dne 28. prosince 1957.

České znění Úmluvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů¹⁾ .

Československá republika a Federativní lidová republika Jugoslávie ve snaze rozvíjet vzájemnou spolupráci na poli sociální politiky a v přesvědčení, že takováto spolupráce bude sloužit posilování přátelských vztahů mezi oběma státy, se rozhodly uzavřít Úmluvu o spolupráci na poli sociální politiky a za tím účelem se dohodly na těchto ustanoveních:

(1) Smluvní strany budou spolupracovat na poli sociální politiky za účelem prohloubení sociálního pokroku jak ve svých vlastních zemích, tak i na poli mezinárodním.

(2) Smluvní strany se dohodly, že budou zvlášť podporovat a rozvíjet výměnu zkušeností a spolupráci mezi příslušnými orgány, vědeckými ústavy a společenskými organisacemi; vzájemné poskytování informací o rozvoji v oblasti sociální politiky a výměnu příslušného materiálu; vzájemné organisování přednášek a návštěv odborníků v sociálních otázkách; výměnu vědeckých, odborných, statistických a jiných prací a publikací z oblasti sociální politiky.

(1) Smluvní strany budou podporovat vzájemnou zotavenou a léčebnou péči o děti, mládež a pracující.

(2) Bližší bude určeno dohodou příslušných orgánů obou smluvních stran.

Smluvní strany budou spolupracovat v otázkách mezinárodní sociální služby, zejména při zjišťování údajů o nezvěstných osobách, při opatřování dokladů a podávání zpráv, při řešení jednotlivých otázek z oblasti osobních a rodinných poměrů a podobně.

Občané jedné smluvní strany, zaměstnaní na území druhé smluvní strany, jsou v oboru pracovního práva postaveni na roveň jejím vlastním občanům.

(1) Občané jedné smluvní strany, kteří mají stálé bydliště na území druhé smluvní strany, jsou v oboru sociální péče (léčení, peněžní pomoc, ubytování v domovech a podobně) postaveni na roveň jejím vlastním občanům.

(2) Za poskytnutou sociální péči nebude požadována náhrada od té smluvní strany, jejímuž občanu byla sociální péče poskytnuta.

Vztahy na poli sociálního pojištění (zabezpečení) jsou upraveny zvláštní úmluvou.

Osobám, které pobírají od orgánu jedné smluvní strany důchod…