č. 155/1969 Sb., Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 7. prosince 1969,
kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Hlava osmá Ústavy (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.) se mění a splňuje takto:
1. Článek 98 zní:
„(1)
Soudnictví v Československé socialistické republice vykonávají volené a nezávislé soudy.
(2)
Soudy jsou: Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky, Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, krajské a okresní soudy a vojenské soudy.
(3)
Ustanovení týkající se krajských a okresních soudů se vztahují též na soudy se stejnou působností, avšak jinak označené.
(4)
Působnost soudů při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů stanoví zákon Federálního shromáždění.”
2. Článek 99 zní:
„(1)
Nejvyšším soudním orgánem v Československé socialistické republice je Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, který sleduje rozhodování nejvyšších soudů republik, dozírá na zákonnost rozhodování všech soudů a zabezpečuje jeho jednotnost tím, že
a)
rozhoduje o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vojenských soudů v případech stanovených zákonem,
b)
rozhoduje o stížnostech pro porušení zákona proti rozhodnutím nejvyšších soudů republik a všech vojenských soudů,
c)
zaujímá stanoviska k zajištění jednotného výkladu zákonů.
(2)
Nejvyšší soud Československé socialistické republiky dále rozhoduje o uznání rozhodnutí cizozemských soudů na území Československé socialistické republiky, v případech stanovených zákony o řízení před soudy a před státními notářstvími určuje příslušnost soudů a státních notářství a rozhoduje kompetenční spory a v případech určených zákonem přezkoumává zákonnost rozhodnutí federálních orgánů státní správy. Nejvyšší soud Československé socialistické republiky přezkoumává zákonnost pravomocných rozhodnutí, kterými byl uložen trest smrti; výjimky může stanovit zákon Federálního shromáždění pouze v řízení stanném nebo v řízení před soudy za branné pohotovosti státu.
(3)
V České socialistické republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud České socialistické republiky, ve Slovenské socialistické republice je nejvyšším soudní orgánem Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky. Nejvyšší soud republiky dozírá na zákonnost rozhodování všech ostatních soudů republiky.”
3. Článek 100 zní:
„(1)
V řízení před soudem rozhoduje senát nebo jediný soudce. Zákony upravující řízení před soudy stanoví, u kterých senátů a v kterých věcech se účastní rozhodování soudci z lidu a v kterých věcech rozhoduje jediný soudce; jako jediný soudce může rozhodovat toliko soudce z povolání.
(2)
Soudci z povolání a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni.
(3)
Soudem prvního stupně je zpravidla okresní soud.”
4. Článek 101 zní:
„(1)
Soudcem Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a soudce z povolání vojenských soudů volí Federální shromáždění; soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zvolí zpravidla ze stejného počtu občanů…
