Úvod do stavebního zákona Garance

13.5.2010, Mgr. Hana Recová, Bc. Jaroslav Urban, Zdroj: Verlag Dashöfer

6.2.1 Úvod do stavebního zákona

Mgr. Hana Recová, Bc. Jaroslav Urban

S účinností od 1. ledna 2007 byl nahrazen zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, novým stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). V novém stavebním zákonu je těžiště uplatňování veřejných zájmů zakotveno v nástrojích územního plánování, jež řeší souvisle uspořádání území včetně koordinace veřejných a soukromých záměrů, zejména výstavby.

Nový zákon umožňuje povolování staveb i privátními subjekty. Dochází i ke snížení preventivní kontroly orgánů státní správy, řada činností je pouze oznamována. Z toho také vyplývá, že odpovědnost je přesunuta na jednotlivé účastníky procesu výstavby. Jsou jim stanoveny povinnosti a tyto jsou kontrolovatelné a sankciovatelné. Od stavebních úřadů se předpokládá, že využijí zjednodušené postupy, např. vydávat u jednoduchých staveb pouze jedno rozhodnutí. Je vždy žádoucí oslovit stavební úřad a zjistit, zda je stavbu možné realizovat na vybraném pozemku, zda je nutné územní rozhodnutí, územní souhlas, popř. další projednání.

Náhled do stavebního zákona prostřednictvím následujícího textu nemá za cíl vyložit stavební zákon v úplnosti, ale objasnit některé pojmy využívané stavebním zákonem, a to nejen pojmy známé, ale upozornit i na nové instituty (územní souhlas, zkrácené územní rozhodnutí, spojené územní a stavební řízení, autorizovaný inspektor apod.) a pomoci v lepší orientaci v novém stavebním zákonu.

Základní pojmy

Příkladný výčet pojmů uvedený ve stavebním zákonu v ustanovení § 2, 3:

1. Stavební pozemek – pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím nebo regulačním plánem.

2. Zastavěný stavební pozemek – pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.

3. Zastavěné území – území vymezené územním plánem nebo postupem podle stavebního zákona, nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí ("intravilán“).

4. Nezastavitelný pozemek – pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán (např. pozemek veřejné zeleně a parku, sloužící obecnému užívání, v intravilánu zemědělský pozemek apod.).

5. Zastavitelná plocha – plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje.

6. Veřejná infrastruktura – dopravní infrastruktura (stavby pozemních komunikací, drah, letišť), technická infrastruktura (např. vodovody, kanalizace, čistírny odpadních vod, energetické vedení, veřejné komunikační sítě, produktovody), občanské vybavení (stavby, zařízení sloužící pro vzdělávání a výchovu, sociální služby, veřejnou správu, ochranu obyvatel), veřejná prostranství.

7. Veřejně prospěšné stavby – stavby pro veřejnou infrastrukturu určené k rozvoji a ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci.

8. Územně plánovací dokumentace – zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán.

9. Pořizovatel – (pro obec) příslušný obecní úřad. Pro obec jím může být úřad územního plánování (obec s rozšířenou působností, v jehož obvodu obec leží – na žádost) nebo obecní úřad jiné obce ležící ve stejném obvodu obce s rozšířenou působností, který splní kvalifikační požadavky podle § 24 stavebního zákona (na smlouvu – dohodu), popřípadě přímo obecní úřad obce, pokud splní kvalifikační požadavky podle § 24 stavebního zákona (zajistí kvalifikovanou osobu tím, že ji zaměstná nebo najme na smlouvu – pozor, pořizovatel je vždy úřad, nikoliv kvalifikovaná osoba!).

10. Stavebník – osoba (právnická a fyzická), která pro sebe žádá vydání stavebního povolení, ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, její právní zástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti, stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.

11. Stavba – veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel a využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Stavba, která slouží k reklamním účelům, je stavba pro reklamu. Tímto pojmem se rozumí podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby.

12. Stavbyvedoucí – (v tomto zákoně definován nepřímo) vždy pouze fyzická osoba, autorizovaná podle zvláštního zákona (tedy autorizovaný technik nebo inženýr činný ve výstavbě = člen ČKAIT), vykonává odborné vedení provádění stavby. Jeho přítomnost je povinná na drtivé většině staveb. U veškerých staveb pro bydlení vždy bez výjimky (tedy i u rodinných domů stavěných svépomocí).

13. Stavební dozor – je činnost, odborný dozor nad prováděním staveb svépomocí (tedy…