Input:

č. 80/1969 Sb. rozh., Garance

č. 80/1969 Sb. rozh.
K postupu státního notářství při určování, které z věcí (případně jaká jejich část), jež měl zůstavitel s pozůstalým manželem v bezpodílovém spoluvlastnictví, náležejí do dědictví (§ 35 not. ř.), je-li mezi účastníky řízení o dědictví sporné, zda o které věci měl zůstavitel s pozůstalým manželem v bezpodílovém spoluvlastnictví.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 1. 1969, 4 Cz 124/68.)
Zůstavitel K. B. zemřel dne 26. 12. 1964 bez zanechání závěti. Jako dědici ze zákona přicházeli v úvahu manželka zůstavitele J. B., dcery zůstavitele z prvního manželství K. B. a E. M. (obě žijící v SSSR) a syn zůstavitele z druhého manželství nezletilý K. B., nar. 12. 8. 1958; žádný z těchto dědiců neodmítl dědictví.
V řízení o dědictví provedlo státní notářství v Semilech předběžné šetření informativním výslechem manželky zůstavitele a jeho otce k získání údajů o dědicích zůstavitele a o jeho majetku i dluzích. Při jednání dne 3. 3. 1966 přikročilo státní notářství bez dalšího k provedení soupisu aktiv a pasív dědictví, přičemž ovšem - vzhledem k rozdílným údajům dědiců - některé předměty a položky označilo tak, že "zůstávají sporné a proto se do soupisu nezařazují". Nato rozhodnutím z 3. 3. 1966 uložilo dědičkám K. B. a E. M., aby ve lhůtě tří měsíců podaly u příslušného soudu "žalobu o určení, zda položky, které při soupisu majetku zůstavitele K. B. zůstaly spornými, tj. nábytek do ložnice, nábytek do obývacího pokoje, kožený kabát, elektrická lednička, šicí stroj a vklad na vkladní knížce v částce 23.000 Kčs, byly v den smrti zůstavitele zcela nebo alespoň jednou polovinou z titulu bezpodílového spoluvlastnictví ve vlastnictví zůstavitele a patří do dědictví"; současně státní notářství přerušilo řízení do rozhodnutí o uvedené žalobě. Rozhodnutím z 27. 6. 1966 prodloužilo státní notářství lhůtu k podání žaloby o další dva měsíce; stanovená lhůta uplynula však bezvýsledně a žaloba u soudu nebyla dědičkami K. B. a E. M. podána.
V dalším průběhu řízení o dědictví provedlo státní notářství výslech svědků O. Z., V. B. a B. Z., vyžádalo si od Státní spořitelny v J. zprávy o vkladech na jméno zůstavitele a jeho manželky a od odboru dopravy ONV v S. ocenění osobního automobilu zn. Cortina. Při jednání dne 24. 1. 1967 uvedlo státní notářství v protokolu o jednání věci, které dle shodných údajů dědiců měl zůstavitel s pozůstalou manželkou v bezpodílovém spoluvlastnictví, s tím, že "spornými zůstaly nábytek do ložnice, nábytek do obývacího pokoje, elektric,á lednička, rádio a vklad na vkladní knížce ve výši 20.000 Kčs". Týž protokol obsahuje vyjádření při jednání přítomných manželů O. Z. a J. Z., že uplatňují v řízení o dědictví po zůstaviteli K. B. svou pohledávku v částce 28.320 Kčs, "z toho vůči zůstaviteli polovinu 14.200 Kčs", s odůvodněním, že na jméno zůstavitele byl v roce 1964 zakoupen v Mototechně osobní automobil zn. Cortina za 46.000 Kčs, které "půjčili zůstaviteli"; žádali, aby jim byl uvedený osobní automobil, jehož hodnota dle nynějšího stavu činí 28.320 Kčs, přenechán na úhradu jejich pohledávky. Dědičky J. B., K. B. a E. M. uvedly, že uznávají pohledávku manželů O. Z. a J. Z. v částce 14.200 Kčs.
Rozhodnutím z 26. 4. 1967 rozhodlo státní