Input:

č. 7/1970 Sb. rozh. tr., Garance

č. 7/1970 Sb. rozh. tr.
Jde o nutnou obranu, odvrací-li napadený činem jinak trestným útok na tělesnou integritu přímo mu hrozící proto, že se snažil odvrátit úrok směřující proti tělesné integritě jiné osobě.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. září 1969 sp. zn. 7 Tz 67/69.)
Nejvyšší soud rozsudkem vyslovil, že rozsudkem okresního soudu v Opavě ze dne 18. října 1968 sp. zn. 3 T 108/68, jímž byl obv. E. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6, tr. ř. ve vztahu k § 13 tr. zák., napadený rozsudek zrušil a přikázal okresnímu soudu v Opavě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Opavě ze dne 18. 10. 1968 sp. zn. 3 T 108/68 byl obviněný E. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení s použitím ustanovení § 43 a § 44 tr. zák. k trestu nápravného opatření 4 měsíců, přičemž z odměny za práci obviněnému náležející propadá 15 % státu.
Podle výroku rozsudku trestná činnost obviněného spočívala v tom, že dne 18. 8. 1968 v Kravařích, okr. Opava v pohostinství bezdůvodně udeřil čtyřikrát pěstí do obličeje E. K., čímž mu způsobil lehké zranění, které si vyžádalo jeho pracovní neschopnost do 30. 8. 1968.
Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 11. 1968.
Proti tomuto rozsudku podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona v níž vytkl, že okresní soud nezjistil spolehlivě skutkový stav věci a nezhodnotil náležitě všechny okolnosti činu z toho hlediska, zda není oprávněná obhajoba obviněného, že se svým útokem bránil napadení se strany poškozeného.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen.
Obviněný doznal, že čtyřikrát udeřil poškozeného pěstí do obličeje a způsobil mu zranění, podle lékařské zprávy č. 1. 13 spočívající v tržné ráně na dolním víčku levého oka s krevní podlitinou v okolí a v mírném otřesu oka. Hájil se tím, že takto jednal v nutné obraně proti hrozícímu útoku poškozeného. Vypověděl, že procházel výčepní místnost a když tam uviděl svého známého E. K. v silně podnapilém stavu, jak u nálevního pultu se dohaduje se svědkem G. a snaží se tohoto násilím vyvést z místnosti, přistoupil k poškozenému a ve snaze zabránit případné rvačce řekl poškozenému: "E. dej mu pokoj". Na zákrok obviněného reagoval poškozený tím, že levou rukou chybil obviněného pod krkem za košili takovou silou, že mu utrhl knoflíčky u košile. Obviněný v obavě, že poškozený jej bude bít a aby tomu předešel, udeřil poškozeného několikrát do obličeje. V hlavním líčení objasnil obviněný svoji obavu z násilí se strany poškozeného též tím, že poškozený má sklony k takovému jednání, že se pobil i s otcem a že tehdy byl pod silným vlivem požitého alkoholu.
Výpověď obviněného o průběhu události byla potvrzena svědectvím P. G., F. V. a A. R. Svědek G. uvedl, že K., který byl v