č. 50/1969 Sb. rozh. tr., Garance
č. 50/1969 Sb. rozh. tr.
I. Protokol o hlavním líčení, který má charakter veřejné listiny, je nutno považovat za důkaz o tom, jaký byl průběh hlavního líčení, dokud by nesprávnost jeho obsahu nebyla prokázána jinými důkazy.
II. Pouhá protokolace, že byl konstatován obsah trestního spisu bez konkrétního uvedení, co bylo ze spisu čteno nebo konstatováno, není dostatečným dokladem o provedení důkazu o okolnosti, obsažené v uvedeném spise.
(Rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího soudu z 27. května 1969, 2 Tor 5/69.)
Zvláštní senát Nejvyššího soudu zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. rozsudek zvláštního senátu krajského soudu v Českých Bodějovicích z 13. února 1969, sp. zn. 7 Tr 5/68 a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Obvinění nejen napadli obsah protokolů přípravného řízení tvrzením o nesprávném postupu vyšetřovatele, ale namítli i nesprávný postup soudu v původním řízení a nesprávnost obsahu protokolu o hlavním řízení. Tato okolnost nemohla zůstat nepovšimnutou ze strany soudu I. stupně. Protokol o hlavním líčení má povahu veřejné listiny, byl sepsán do slibu vzatým zapisovatelem, byl diktován za přítomnosti procesních stran a pod kontrolou obhájců obviněných. Ani při hlavním líčení a ani v době pozdější nebyly proti správnosti a úplnosti tohoto protokolu vzneseny námitky a nebylo žádáno o opravu nebo doplnění jeho obsahu soudním rozhodnutím. Pokud tedy nebyla důkazy řádně provedenými prokázána nesprávnost obsahu protokolu, nebo nesprávnost postupu soudu, který má být z protokolu patrný, nutno tento protokol považovat na důkaz toho, co a jak se dálo v průběhu hlavního líčení.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obvinění S v žádosti o obnovu řízení po pravoplatnosti rozsudku namítal nesprávný postup předsedy senátu při publikaci obžaloby a jeho podjatost v průběhu soudního řízení. Z obsahu trestního spisu je však též patrno, že obviněný S byl pro křivé obvinění předsedy senátu, prokurátora a vyšetřovacích orgánů (§ 162 odst. 1 tr. zák.) odsouzen v r. 1956. Bylo proto pochybením soudu I. stupně, že příslušný trestní spis nevyžádal a neprovedl jeho obsahem důkaz a že rovněž neprovedl ke shora uvedeným tvrzením obviněných k protokolům o hlavním líčení důkaz výslechem úředních osob a obhájců přítomných a podílejících se na průběhu hlavního líčení. Jedině tak mohly být objektivně posouzeny zmíněné námitky obviněných jako např. námitka obviněného S, že "když je mu předestřen protokol o hlavním líčení z 12. 10. 1953, kdy měl říci, že F o úmyslu odejít za hranice nehovořil, ale že on to předpokládal, že nedovede vysvětlit, jak se to tam dostalo, neboť neměl o takovém úmyslu ani tušení".
K otázce, zda obvinění věděli, že F a D chtěli po uprchnutí z vazby a po zběhnutí z vojenské služby utéci za hranice, je třeba uvést toto:
Obviněný K v přípravném řízení uvedl, že ho F informoval, že s D uprchli z věznice a že jsou na útěku do zahraničí a že ho požádal o úkryt a o zbraně. V hlavním líčení uvedl týž obviněný, že mu F řekl, že je na cestě (neřekl odkud a kam), že potřebuje úkryt a zbraně a že předpokládal, že utíkají do ciziny, a že jeho cílem bylo pomoci F k útěku do ciziny.
Obviněný S v…
