č. 40/1966 Sb. rozh., Garance
č. 40/1966 Sb. rozh.
Podle předpisů o sociálním zabezpečení nutno rozlišovat dobu zařazení do pracovního útvaru podle vl. nař. č. 223/1938 Sb. a dobu, po kterou občan odsouzený k výkonu trestu odnětí svobody byl zařazen k pravidelnému výkonu prací v rozsahu obvyklém u pracovníků; tuto dobu je posuzovat, pokud jde o důchodové nároky, jedině podle § 53 vyhl. č. 102/1964 Sb.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 1966, 6 Cz 135/65.)
Žádost navrhovatele ze dne 4. 2. 1965 o přiznání plného starobního důchodu byla rozhodnutím odpůrce zamítnuta s odůvodněním, že navrhovatel nesplnil podmínku 25 roků zaměstnání, takže mu nevznikl nárok na plný starobní důchod podle § 11 odst. 1 zák. č. 101/1964 Sb.
Ve svém opravném prostředku namítal navrhovatel, že mu odpůrce neprávem nezapočetl dobu zaměstnání v letech 1925 až 1928, kdy pracoval jako zástupce pojišťovny, a dále dobu od 28. 11. 1947 do 23. 11. 1951, kdy po dobu výkonu trestu pracoval.
Městský soud v Praze rozhodnutí odpůrce zrušil s odůvodněním, že doba zaměstnání v letech 1925 až 1928 prokázána nebyla, že však navrhovateli jako dobu zaměstnání nutno započítat dobu od r. 1947 do r. 1951. Tuto dobu výkonu trestu pokládal Městský soud v Praze za dobu strávenou v pracovním útvaru obdobném pracovnímu útvaru podle vl. nař. č. 223/1938 Sb., kterou nutno hodnotit podle § 6 zák. č. 101/1964 Sb. a § 4 písm. a) vyhlášky č. 102/1964 Sb.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu tak, že tímto rozsudkem byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Nárok na plný starobní důchod má pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání nebo do dvou roků po jeho skončení dosáhl věku 60 let (§ 11 zák. č. 101/1964 Sb.). Dobou zaměstnání se podle § 6 zák. č. 101/1964 Sb. rozumí především doba trvání pracovního poměru; podle odstavce 3 tohoto paragrafu se však za dobu zaměstnání pokládají také jiné doby podle ustanovení prováděcích předpisů. Tímto prováděcím předpisem je § 4 vyhlášky č. 102/1964 Sb., podle něhož se za dobu zaměstnání považuje také doba, po kterou pracovník byl zařazen do pracovního útvaru podle vl. nař. č. 223/1938 Sb. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že doba výkonu trestu je dobou zařazení do pracovního útvaru ve smyslu tohoto ustanovení, neboť jde o zařazení do pracovního útvaru obdobného charakteru, jaký…
