Input:

R 30/1959; Garance

č. 30/1959 Sb. rozh.
K výkladu § 18 zák. č. 55/1956 Sb.: Při novém výměření důchodu starobního podle § 18 zák. č. 55/1956 Sb. nutno postupovat tak, že se důchod nově vyměří z nového průměrného ročního výdělku a určí se napřed jeho výše i příslušnost ke kategorii podle § 10 cit. zák. ke dni vzniku nároku na důchod starobní, tj. ke dni splnění obou skutkových podmínek podle § 9 cit. zák. a pak se důchod, zvýší podle § 11 cit. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 16. ledna 1959, Cz 593/58.)
Státní úřad sociálního zabezpečení nově vyměřil navrhovateli podle § 18 zák. č. 55/1956 Sb. starobní důchod a výši stanovil na částku 678 Kčs měsíčně. Přitom vycházel z toho, že navrhovatel do dovršení 65. roku věku, tj. do 19. 3.1955, byl pojištěn 17 roků a po tomto dni ještě zaměstnán 2 roky.
Určil proto starobní důchod 17/20 z poloviny průměrného ročního výdělku a k tomu připočetl ještě 2 % průměrného ročního výdělku za 2 roky pojištění po 65. roce věku. Za průměrný roční výdělek vzal výdělek za rok 1956.
Navrhovatel se svým opravným prostředkem domáhal jednak toho, aby mu starobní důchod byl vyměřen z celé doby zaměstnání, tj. za 19 let zaměstnání, jednak aby průměrný roční výdělek byl mu vyměřen za celou dobu zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod.
Lidový soud civilní v Ostravě vyhověl opravnému prostředku a uznal odpůrce povinným platit navrhovateli nově vyměřený důchod starobní za dobu 19 roků pojištění.
Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek soudu první stolice pokud jde o průměrný roční výdělek tak, že starobní důchod navrhovatele je vyměřit z průměrného ročního výdělku ve výši 18 290 Kčs na místě výše 19.480 Kčs stanovené soudem prvé stolice. Jinak rozsudek soudu prvé stolice potvrdil. Krajský soud nevyhověl tedy odvolání, pokud jde o způsob výpočtu důchodu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl v otázce výkladu § 18 zák. č. 55/1956 Sb. porušen zákon.
Odůvodnění:
Krajský soud v otázce způsobu výpočtu důchodu zastává názor, že v případě, že jde o nové vyměření starobního důchodu podle § 18 zák. č. 55/1956 Sb., nelze pro účely §§ 5 a 10 téhož zákona brát v úvahu pouze dobu zaměstnání po 60. roce, event. po 65. roce věku, poněvadž tento rok nepředstavuje vznik nároku, nýbrž je brát veškerou dobu zaměstnání až do vzniku nároku na nové vyměření starobního důchodu. Při novém vyměření podle § 18 musí být po názoru soudu pro účely §§ 9 a 10 brána veškerá doba zaměstnání až do vzniku nároku na nové vyměření a nelze postupovat tak, že by se část doby zhodnotila pro účely §§ 9–10 zák. o soc. zabezpečení a část hodnotila podle § 11. To vyplývá z textu § 18, podle něhož nové vyměření se má stát na místě dosavadního důchodu a jeho zvýšení podle § 11. Dále to vyplývá i z ustanovení § 11, v němž zvýšení podle tohoto paragrafu je zamýšleno pro dobu zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod. V případě nového vyměření starobního důchodu je touto dobou rozumět dobu zaměstnání po vzniku nároku na nové vyměření.
Krajský soud si vykládá tedy § 18 zák. č. 55/1956 Sb. jako by tu šlo o vznik nového nároku na důchod starobní. K vyvrácení správnosti tohoto stanoviska je třeba především vyjít ze