č. 23/1964 Sb. rozh. tr., Garance
č. 23/1964 Sb. rozh. tr.
Obecné nebezpečí podle § 95 odst. 1 písm. a) tr. zák. předpokládá obecně nebezpečné jednání, jak je příkladmo v tomto ustanovení uvedeno, nebo podobně nebezpečné jednání, jehož účinek je podobný rozpoutání živlů (požáru nebo povodně) nebo nebezpečných látek či sil, které má za následek vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu. Znaky trestného činu záškodnictví podle citovaného tr. zák. jsou dány tehdy, jestliže jednání pachatele má povahu obecně nebezpečného jednání, z něhož obecně nebezpečný následek v konkrétní situaci bezprostředně hrozil; nestačí tudíž, že takovýto následek by hrozil nebo nastal za splnění ještě dalších na pachateli nezávislých podmínek, nutných ke způsobení nebezpečného následku.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. prosince 1963 - 6 To 23/63).
Krajský soud v Brně rozsudkem z 11. 11. 1963 sp. zn. T 11/63 uznal obžalovaného, pomocného zaměstnance, vinným trestným činem záškodnictví podle § 95 odst. 1 písm. a) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 7 let.
Nejvyšší soud k odvolání matky obžalovaného zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a uznal obžalovaného vinným trestným činem sabotáže podle § 97 odst. 1 písm. b) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 5 let.
Z odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným trestným činem záškodnictví podle § 95 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let.
Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání matka obžalovaného, v němž žádá o snížení trestu odnětí svobody a poukazuje na některé polehčující okolnosti, zejména na úplné doznání svého syna, na jeho zachovalost, dobrou práci a na děti, o jejichž výživu je povinen pečovati.
Podle zjištění krajského soudu obžalovaný, který pracoval jako pomocný zaměstnanec ve vozovně Dopravních podniků, uvolnil dne 12. srpna v nočních hodinách u 4 vozů pouliční elektrické dráhy typu T II čelisťové brzdy. Dva z takto odbrzděných vozů vyjely dne 13. srpna 1963 v ranních hodinách na trať. S jedním z těchto vozů jela řidička K., která zjistila, že nemá čelisťové brzdy v pořádku a proto musila zastavovat pomocí kolejnicové brzdy. Částečně si závadu pomocí další řidičky odstranila na konečné stanici a pak odjela k nádraží, kde nechala cestující vystoupit a odjela do vozovny. Další vůz, který toho dne vyjel na trať s uvolněnými čelisťovými brzdami, k žádosti řidičky, uvedl do pořádku na konečné stanici vozmistr. Ostatní dva vozy s uvolněnými čelisťovými brzdami na trať nevyjely, neboť řidiči zjistili závadu při výjezdu z vozovny a tuto si sami odstranili.
Při noční směně na 15. 8. 1963 provedl obžalovaný odbrzdění čelisťových brzd u 44 vozů téhož typu. Toho dne ráno vyjel s jedním z těchto vozů jako prvý řidič J., který zjistil závadu u výhybky při výjezdu z vozovny, u níž musil zastavit pomocí kolejnicové brzdy. Totéž se přihodilo i řidičce M. Na to vozmistr zastavil výjezd dalších vozů, dal prohlédnou všechny vozy, přičemž zaměstnanci závady na čelisťových brzdách odstranili.
Obžalovaný doznal ve shodě s provedenými důkazy svůj nepřátelský postoj k socialistickému státnímu a…
