č. 131/1956 Sb. rozh. obč., Garance
č. 131/1956 Sb. rozh. obč.
Československé statní silnice, národní podnik, odpovídají občanskoprávně za úraz na silnici, který byl způsoben dopravní nehodou zaviněnou tím, že zaměstnanci podniku při úpravě vozovky složili na silnici štěrk způsobem ohrožujícím bezpečnost provozu, aniž učinili opatření předepsaná bezpečnostními předpisy.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 24. února 1956, 12 Co 245/55.)
Manžel žalobkyně J. B. a otec nezletilých V. a M. B. utrpěl dne 31. května 1953 při jízdě na motocyklu úraz, kterému podlehl. Úraz byl zaviněn podle tvrzení žaloby tím, že zaměstnanci žalovaných Československých státních silnic, n. p., složili na státní silnici hromadu drobného štěrku tak, že větší část štěrku zasahovala do silnice a silniční prostor byl tím podstatně zúžen. Na tuto neosvětlenou hromadu štěrku manžel, pokud se týče otec, žalobců za noci najel, ztratil vládu nad motocyklem a při pádu narazil hlavou na stupátko mimojedoucího auta a byl usmrcen.
Lidový soud v Příbrami zamítl námitku, že věc nepatří do pravomoci soudů, kterou žalovaný národní podnik uplatnil s poukazem na vládní nařízení č. 34/1952 Sb., o organisací silniční, letecké a vodní dopravy a cestovního ruchu, a odsoudil žalovaný podnik k náhradě škody. K odůvodnění uvedl, že z vládního nařízení č. 34/1952 Sb. neplyne, že by ve věci neměly rozhodovat soudy. Naopak jde podle něho o náhradu škody podle §§ 337 a násl. obč. zák. a o takovém nároku, pokud to není výsloVhě vyloučeno, jsou soudy příslušný rozhodovat. Nesdílí názor žalovaného, že vůči uživatelům silnic nemá žádné povinnosti a že proto neporušil žádný závazek ve smyslu § 337 obč. zák. I když povinnost udržovat silnice je povinností uloženou národnímu podniku, přesto je to povinnost i vůči uživatelům silnic, kteří mají nárok na to, aby silnici mohli používat bezpečně.
Krajský soud nevyhověl odvolání. K otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
Ze zjištění lidového soudu jasně vyplývá, že k nehodě došlo jedině proto, že hromada štěrku byla zaměstnanci žalovaného podniku složena do jízdní dráhy na asfalt silnice a že při umělém osvětlení byla z dálky viditelná až z bezprostřední vzdálenosti, kdy již nebylo možno motorové vozidlo zastavit. Dále bylo zjištěno, že motocyklista dostal v sypkém štěrku smyk, zakymácel se a padl přímo na protipřijíždějící osobní auto. Z toho všeho vyplývá, že motocyklista nepřekročil pravidla silničního provozu a že tudíž vzniklou škodu nezavinil.
V době nehody dne 30. května 1953 byla v platnosti vyhláška min. národní bezpečnosti o pravidlech silničního provozu ze dne 31. října 1951 č. 327 Ú. l. I.. Podle ustanovení § 39 cit. vyhlášky musí být neprodleně odstraněny překážky na…
