č. 120/1967 Sb. rozh., Garance

Státní notářství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 4. 5. 1966 registrovalo kupní smlouvu a dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 27. 1. 1966, podle které MNV v M. prodal dům čp. 62 v M. postavený na stavební parcele č. 150 manželům P. a současně zřídil na podkladě rozhodnutí ONV v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 1966 kupujícím právo osobního užívání ke stavební parcele č. 150 ve výměře 248 m² a k pozemkové parcele č. 264/1 zahradě ve výměře 1588 m².

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.

Podle § 4 odst. 1 not. ř. vychází státní notářství při rozhodování i při ostatní své činnosti ze skutečného stavu věci, dbá o určitost právních vztahů a o předcházení sporům.

Podle § 63 odst. 1 not. ř. státní notářství přezkoumá, zda je smlouva, která byla ohlášena k registraci, platná, zejména zda se svým obsahem nepříčí zákonu nebo jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společnosti. Účastníci jsou povinni prokázat státnímu notářství skutečnosti potřebné k přezkoumání platnosti smlouvy.

Při přezkoumávání platnosti smlouvy je třeba věnovat pozornost i přesnému označení předmětu smlouvy, jak je uvádí originál písemného vyhotovení smlouvy, předložený k registraci. Stavby musí být ve smlouvě označeny způsobem, vylučujícím jakoukoliv pochybnost a záměnu. Přitom však nejde jen o formální správnost označení, avšak v této souvislosti je třeba přezkoumat, zda např. označení stavby odpovídá skutečnému stavu věci. Z přesného označení předmětu smlouvy, odpovídajícího skutečnému stavu věci, vyplývá totiž ve smyslu ustanovení § 127 a § 489 o. z., o jaký druh vlastnických vztahů ohledně převáděné věci v konkrétním případě jde.

V projednávaném případě mělo se tedy státní notářství v rámci…