č. 12/1963 Sb. rozh., Garance

I. Směrnice pléna Nejvyššího soudu k zajištění jednotného výkladu zák. č. 71/1958 Sb. (srov. rozh. Nejvyššího soudu č. 64/1961 Sb.) řeší otázku regresních nároků Státní pojišťovny podle § 33 odst. 1 zák. č. 189/1950 Sb. a § 6 vyhl. č. 38/1957 Ú. l. v části V. týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem cizími podniku nebo třetí osobě. Vychází se tu ze základních zásad této odpovědnosti za škodu, tj. ze zásady, že zaměstnanec odpovídá za škodu (tedy i za škodu způsobenou cizímu podniku nebo třetí osobě) jen svému zaměstnavateli (za podmínek a v rozsahu zák. č. 71/1958 Sb.) a ze zásady, že zavinění zaměstnance je zaviněním podniku. Tím byla vytvořena situace analogická, k jaké došlo po vydání zák. č. 69/1958 Sb. (§ 28), totiž, že zaměstnavatelská organizace hradí organizaci, která utrpěla škodu, zásadně plnou náhradu.

Při výkladu, týkajícím se podmínek a rozsahu jednotlivých regresních nároků Státní pojišťovny rozlišuje směrnice na jedné straně primérní nárok Státní pojišťovny (regres v případě škody způsobené zaměstnancem na pojištěném majetku cizího podniku a regres v případě vyplacené náhrady z pojištění zákonné odpovědnosti za provoz motorového vozidla) a na druhé straně odvozený nárok Státní pojišťovny (regres v případě škody na pojištěném majetku vlastního zaměstnavatele).

Jde-li o primérní nárok Státní pojišťovny, je nutno postupovat podle § 28 zák. č. 69/1958 Sb. vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi Státní pojišťovnou a pojištěnou zaměstnavatelskou organizací; tím je dán i rozsah tohoto regresního nároku. Pokud pak směrnice výslovně uvádějí, že Státní pojišťovna uplatní regres podle zásad uvedených sub. aa) vůči podniku, míní se tím zásady uvedené v prvním odstavci cit. části, tedy zásady, že za škodu odpovídá zaměstnavatel a že Státní pojišťovna nemůže uplatnit škodu proti samotnému zaměstnanci.

Naproti tomu v případě odvozeného nároku Státní…