č. 12/1961 Sb. rozh., Garance

Žalované byly zaměstnány u žalujícího podniku jako hmotně odpovědné zaměstnankyně v oddělení obuvi a kožené galantérie. Za dobu jejich působení v oddělení bylo při dvou po sobě jdoucích inventurách zjištěno manko v celkové výši 26 065,59 Kčs, a to při inventuře dne 12. června 1957 manko ve výši 2727,27 Kčs a při inventuře dne 16. října 1957 manko ve výši 23 338,32 Kčs.

Lidový soud civilní v Ostravě žalobě v podstatné části vyhověl a zavázal žalované zaplatit žalujícímu podniku náhradu vzniklé škody, přičemž spoluvinu žalujícího podniku na vzniku škody neshledal, snížil však náhradu škody podle § 7 (§ 10) zák. č. 71/1958 Sb.

Krajský soud v Ostravě rozsudek první stolice změnil a původně přiznanou náhradu škody podstatně snížil, když dospěl k závěru, že podnik nevytvořil žalovaným takové pracovní podmínky, které by jim umožňovaly správný výkon jejich povinností. Spoluvinu žalujícího podniku hodnotil jednou polovinou celkové škody. Podíly připadající na jednotlivé žalované soud dále snížil o 1/6 podle § 7 (§ 10) zák. č. 71/1958 Sb.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.

Spoluzavinění poškozeného na škodě, tedy zavinění jeho vlastní škody, kterou společně s poškozeným zavinil i někdo jiný jako škůdce, pracovně právní předpisy ani občanský zákoník nevymezují, i když s tímto pojmem počítají (§ 3 odst. 2, § 4 odst. 1 zák. č. 71/1958 Sb., § 348 obč. zák.) a na spoluzavinění škody poškozeným váží zvláštní právní následky, zejména pak zmenšení a někdy i vyloučení odpovědnostních následků, které by postihly škůdce, nebýt spoluzavinění poškozeného. To znamená, pokud je odpovědnost následkem vzniku povinnosti nahradit škodu, snižuje se tato povinnost a někdy vůbec odpadá, což ve svém důsledku znamená, že poškozený a škůdce snášejí škodu podle poměru zavinění, případně že ji snáší výlučně sám poškozený nebo sám škůdce.

O poměru snášet škodu škůdcem a poškozeným musí soud v každém jednotlivém případě rozhodovat jednotlivě vzhledem na okolnosti daného případu, zejména vzhledem na formu a stupeň zavinění. O tom, že poměrné určení náhrady škody je přiměřené, lze totiž hovořit jen v těch případech, kde zavinění poškozeného bylo zváženo se zaviněním škůdce - když tedy forma a stupeň zavinění jednoho byla zvážena s formou a stupněm zavinění druhého - a podle poměru jejich zavinění byla škoda mezi ně poměrně rozdělena, přičemž i nedbalost obou účastníků byla vzhledem k okolnostem různým způsobem odstupňována (srov. důvodovou zprávu k § 337 obč. zák.).

Poměr zavinění může být určen volnou úvahou - na níž byl soud odkázán i v souzeném případě - za podmínek ustanovení § 94 o. s. ř. Určení poměru zavinění musí být i v tomto případě přiměřené okolnostem daného případu, zejména zjištěné formě a stupni zavinění. Je nemožné stanovit abstraktně hranici, jejíž překročení znamená určení poměru zavinění již nepřiměřené.…