Nález 88/2012 SbNU, sv.65, K nepřípustnosti pravé retroaktivity právních norem a zásadě právní jistoty a legitimnímu očekávání v řízení o restitučních nárocích Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 65, nález č. 88

I. ÚS 2989/09

K nepřípustnosti pravé retroaktivity právních norem a zásadě právní jistoty a legitimnímu očekávání v řízení o restitučních nárocích

V posuzovaném případě odvolací soud uplatnil při výkladu a aplikaci právní normy pravou retroaktivitu, neboť zaujal stanovisko, že uplatnění nároku stěžovatelů na převod pozemků je třeba posuzovat nikoliv podle právní úpravy (zákon o půdě - zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku) účinné v době rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha-západ a následné žádosti stěžovatelů o převod pozemků, ale podle nové právní úpravy, kterou přinesla novela tohoto zákona provedená zákonem č. 131/2006 Sb. až více než půl roku poté.

Pokud jde o tvrzení odvolacího soudu, že zákon č. 131/2006 Sb. neobsahuje žádná přechodná ustanovení, proto se jím řídí i nároky, které byly uplatněny u žalovaného před jeho účinností, pak je namístě citovat z nálezu sp. zn. I. ÚS 505/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 87/41 SbNU 121), kde se uvádí: „Za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí právní úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační přístup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.“

K argumentaci odvolacího soudu, že stěžovatelé nemají podle ustálené judikatury právo na výběr náhradních pozemků, je třeba zdůraznit, že toto tvrzení je v daném případě zcela irelevantní, neboť stěžovatelé již měli rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu určeny konkrétní pozemky, které jim mají být vydány.

Jak odvolací soud, tak i Nejvyšší soud porušením zásady právní jistoty a zásady legitimního očekávání podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě neposkytly stěžovatelům náležitou právní ochranu, jak to má na mysli čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tím zároveň porušily i jejich právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 25. dubna 2012 sp. zn. I. ÚS 2989/09 ve věci ústavní stížnosti 1. P. H. a 2. M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008 č. j. 28 Co 370/2008-87 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2009 č. j. 28 Cdo 4916/2008-98, jimiž bylo rozhodnuto v řízení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků.