Nález 57/1997 SbNU, sv.8, K zásadě spravedlivého procesu v trestním řízení Garance
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 57
III. ÚS 51/96
K zásadě spravedlivého procesu v trestním řízení
Ústavní soud ve svých rozhodnutích již několikráte zdůraznil, že nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním i zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Právě procesněprávní rámec představuje především a zejména principy řádného a spravedlivého procesu, jak plynou z čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojem právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy ČR) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i možnost účastníka řízení před soudem vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Tuto možnost je nutno v naznačených souvislostech interpretovat i tak, že pokud účastník řízení před soudy navrhuje provedení zásadních důkazů k prokázání svého tvrzení, a to zákonem stanoveným způsobem, není soud povolán k tomu, aby provedení takových důkazů bez dalšího odmítl, případně se takto navrženými důkazy nezabýval či na návrh k jejich provedení vůbec nereagoval. Případné odmítnutí provést takto navržené důkazy musí být odůvodněno vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem prokazujícím nepotřebnost či nadbytečnost takového dokazování, obzvláště za situace, kdy existuje řada dalších skutečností vedoucích k důvodnému závěru, že celé trestní řízení nebylo vedeno objektivně a zjevně nerespektovalo základní zásady spravedlivého procesu.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 15. května 1997 sp. zn. III. ÚS 51/96 ve věci ústavní stížnosti prof. MUDr. M.K., DrSc. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 1. 1996 sp. zn. Tzn 27/93 o stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem.
I. Výrok
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Tzn 27/93 ze dne 10. 1. 1996, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu sp. zn. 1 To 015/60 ze dne 30. 4. 1960 a rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 1 T 8/59 ze dne 19. 10. 1959 se zrušují.
II. Odůvodnění
Ústavní soud ČR obdržel dne 10. 2. 1996 včas podanou ústavní stížnost prof. MUDr. M.K., DrSc., která směřuje proti pravomocnému rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 1996 sp. zn. Tzn 27/93. Nejvyšší soud ČR tímto rozsudkem rozhodl na podkladě nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 1994 sp. zn. IV. ÚS 57/94 znovu o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal bývalý generální prokurátor ČR podle § 266 odst. 1, 2 tr.ř. a § 30 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, proti pravomocnému rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1960 sp. zn. 1 To 015/60. Stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch odsouzeného.
V návaznosti na ne zrušenou část rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Tzn 27/93 ze dne 17. 2. 1994 potom Nejvyšší soud ČR rozhodl podle § 271 odst. 1 tr.ř. tak, že vzhledem k výrokům o vině pomocí k trestnému činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 7 odst. 2, § 245 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 zák. č. 86/1950 Sb., ve znění zák. č. 63/1956 Sb. (dále jen…
