Nález 182/2017 SbNU, sv.86, K rozhodování o finančním zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení Garance
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 86, nález č. 182
I. ÚS 741/17
K rozhodování o finančním zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení
Ustanovení čl. 6 Úmluvy nezaručuje právo na zastavení nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání, tudíž z něj neplyne ani povinnost smluvního státu k takovému zastavení přistoupit, a vzhledem ke svým kompetencím nemůže takovou povinnost z Úmluvy vyvodit ani Evropský soud pro lidská práva.
Situace, kdy bylo trestní řízení zastaveno z důvodu jeho nepřiměřené délky, aniž by mohl být učiněn závěr o tom, zda obviněný daný skutek spáchal či nikoliv, je odlišná od situace, kdy byl obviněný již shledán vinným a dostalo se mu beneficia zmírnění trestu odůvodněného nepřiměřenou délkou trestního řízení. Pokud obviněný o zastavení trestního stíhání nepožádal a neměl ani možnost trvat na projednání věci, nemůže být takové zastavení považováno za kompenzaci nepřiměřené délky řízení.
Nález
Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře - ze dne 26. září 2017 sp. zn. I. ÚS 741/17 ve věci ústavní stížnosti S. S., zastoupeného JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem, se sídlem Malá Štupartská 6, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016 č. j. 30 Cdo 4941/2016-452 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2016 č. j. 29 Co 27/2016-337 vydaným v řízení o náhradu škody způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním řízením, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva spravedlnosti České republiky jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. prosince 2016 č. j. 30 Cdo 4941/2016-452 bylo porušeno základní právo stěžovatele na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. Stěžovatel čelil ode dne 12. 2. 1999 trestnímu stíhání pro trestné činy účasti na zločinném spolčení (s horní hranicí trestní sazby deset let) a padělání a pozměňování veřejné listiny, později rozšířené o nedovolené ozbrojování, v rámci něhož byl vzat do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 16 T 137/2001 bylo toto trestní stíhání podle § 223 odst. 1 trestního řádu na návrh několika spoluobžalovaných stěžovatele zastaveno z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu, neboť tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, konkrétně Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“). Obvodní soud konstatoval, že od sdělení obvinění uplynulo více než deset let, aniž bylo vydáno meritorní rozhodnutí, že vzhledem ke změně složení senátu by bylo nutno opakovat provedené důkazy a že vzniklými průtahy se dostává do střetu právo a povinnost státu na stíhání a potrestání pachatelů trestné činnosti s právem obžalovaných…
