Nález 174/2013 SbNU, sv.71, Ke kritériím pro ukládání trestuK výměře trestu s ohledem na počet trestných činů, za něž je ukládán úhrnný nebo souhrnný trest Garance
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 71, nález č. 174
I. ÚS 407/13
Ke kritériím pro ukládání trestu
K výměře trestu s ohledem na počet trestných činů, za něž je ukládán úhrnný nebo souhrnný trest
Závěr o spáchání určitého trestného činu má pro obviněného význam již sám o sobě, a nejen až v návaznosti na výrok o trestu. Jestliže Nejvyšší soud v dovolacím řízení dospěje k závěru, že dovolatel byl uznán vinným určitým trestným činem, ač neměl být, není již možné, aby dovolání odmítl s tím, že by to ve smyslu § 265i písm. f) trestního řádu nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů (soudce zpravodaj) a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida - ze dne 7. října 2013 sp. zn. I. ÚS 407/13 ve věci ústavní stížnosti R. H., zastoupeného Mgr. Martinou Pešákovou, advokátkou, se sídlem Kozinova 2, 787 01 Šumperk, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 2. 2012 č. j. 34 T 235/2011-410, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání několika trestných činů, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. 6 To 165/2012, kterým bylo zastaveno stěžovatelovo trestní stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování, přičemž ve zbývající části zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012 sp. zn. 6 Tdo 730/2012, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení.
Výrok
I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012 sp. zn. 6 Tdo 730/2012 se ruší pro porušení základního práva stěžovatele zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2013, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „okresní soud“) ze dne 13. 2. 2012 č. j. 34 T 235/2011-410 (dále jen „rozsudek“), kterým byl uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. c) trestního zákona (ad 1), zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku (ad 2) a přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b) a c) trestního zákoníku (ad 3), kterých se dle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že (formulace zestručněny):
1. v době od 1. 2. 2006 do 26. 4. 2008 v bytě, kde žil se svou družkou a dcerou, opakovaně, v mnoha případech psychicky deptal tuto družku, vulgárně jí nadával a ponižoval ji. V opilosti družku také několikrát i fyzicky napadl, kdy ji udeřil zavřenou pěstí do obličeje, kopal ji do celého těla, tahal ji za vlasy, cloumal poškozené…
