8.14
Náklady na pořízení nového výměníku tepla
Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Existující bytový dům je nucen zřídit nový vlastní výměník tepla, v domě jsou bytové jednotky různé výměry, každá jednotka odebírá teplou vodu. I v malých jednotkách bývá více uživatelů a někdy i více než v jednotkách výměrou větší, a nelze tedy očekávat, že by spotřeba vody (resp. amortizace výměníku) odpovídala podílu na společných částech. Jak dosáhnout toho, aby se každá bytová jednotka finančně podílela “rovným dílem“?
Nejprve rozlišme dvě problematiky: jednak rozdělení nákladů na pořízení výměníku, společnou část domu, mezi zúčastněné, jednak provozní náklady spojené s funkcí tohoto společného zařízení v bytovém domě.
Náklady na pořízení výměníku a jeho případné opravy v průběhu jeho životnosti jsou hrazeny ze záloh do společného fondu bytového spoluvlastnictví (příspěvky na správu domu a pozemku). Do fondu přispívají jednotliví vlastníci jednotek ve výši, deklarované podle stanov SVJ, zpravidla podle velikosti podílů spoluvlastníků (§ 1126, odst. 2 NOZ). Je-li pro pořízení výměníku vhodné stanovit jiné kritérium pro podílnictví na těchto nákladech, je nutno požadovanou zásadu "stejným dílem" (na rozdíl od zásady "podle velikosti podílů spoluvlastníků") odsouhlasit na shromáždění vlastníků většinou hlasů.
Rozúčtování provozních nákladů za spotřebu teplé vody je upraveno právními předpisy. Podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, je povinnost registrovat tepelné resp. teplotní charakteristiky v bytě a to pro vytápění a poskytovanou teplou vodu. Metodika rozúčtování nákladů na teplou vodu podle zákona č. 67/2013 Sb. (tzv. zákon o službách) je založena na faktu, že do výpočtu úhrad za poskytnutou teplou vodu se zahrnují podlahové plochy prostor v bytě (základní složka nákladů na tepelnou energii) spolu s tzv. spotřební složkou těchto nákladů, odvozenou od náměrů…
