Místní poplatek za užívání veřejného prostranství Garance

5.4.3 Místní poplatek za užívání veřejného prostranství

Mgr. Jan Břeň

Z hlediska systematiky zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), je třetím typem místního poplatku, který obec může zavést formou obecně závazné vyhlášky, místní poplatek za užívání veřejného prostranství.

Vedle fiskální (rozpočtové) funkce (je to příjem do rozpočtu obce) může být smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace tzv. zvláštního užívání veřejného prostranství, které je taxativně vymezeno v § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích (tento místní poplatek může např. "odrazovat" od umístění skládek na území obce, byť na druhou stranu maximální sazba místního poplatku, která se od přijetí zákona v roce 1990 nijak nezměnila, je v dnešní době spíše symbolická, když stále činí "až" 10 Kč za každý i započatý m² užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den).

Z historie místního poplatku

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství je (obdobně jako např. místní poplatek ze psů) tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území.

Před rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, podle jejíhož § 2 odst. 1 bylo předmětem místního poplatku za užívání veřejného prostranství zvláštní užívání veřejného prostranství, a to k umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení, k postavení zařízení cirkusů, lunaparků a jiných atrakcí, k prodeji lesních plodin, zemědělských nebo květinářských výrobků, k trvalému parkování motorových vozidel mimo hlídaná parkoviště a k skládkám všeho druhu.

Veřejné prostranství

Klíčovým pojmem u místního poplatku za užívání veřejného prostranství je pojem veřejného prostranství. Tento pojem již platné a účinné znění zákona o místních poplatcích nedefinuje. Zákon o místních poplatcích vymezoval pojem veřejné prostranství pouze do 31. prosince 2003. Novela č. 229/2003 Sb. tuto definici ze zákona o místních poplatcích vypustila a nyní zákon v otázce veřejného prostranství odkazuje (byť právně problematickou formou poznámky pod čarou) na zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Definici veřejného prostranství obsahuje § 34 obecního zřízení, podle něhož "veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru". Nosným znakem veřejného prostranství je jeho přístupnost veřejnosti (otázka vlastnictví přitom není rozhodná; tedy i subjekt soukromého práva může vlastnit prostor, který naplňuje charakteristické znaky veřejného prostranství).

K charakteru veřejného prostranství se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. srpna 2015, č. j. 30 Af 59/2013-48, podle něhož "Pozemek, který je veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, nemůže ztratit charakter veřejného prostranství na základě toho, jakým způsobem probíhá jeho zvláštní užívání – zde: umístěním reklamního zařízení, kolem kterého bylo instalováno oplocení. Tento konkrétní způsob zvláštního užívání veřejného prostranství ještě více omezuje, resp. vylučuje jeho obecné užívání veřejností ve prospěch konkrétního subjektu, který stíhá poplatková povinnost v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, bez ohledu na to, zda se jedná o užívání dočasné či dlouhodobé (tato skutečnost se promítne pouze ve výši poplatku).".

Podle § 14 odst. 4 zákona o místních poplatcích platí, že obec v obecně závazné vyhlášce, kterou zavádí místní poplatek za užívání veřejného prostranství, určí místa, která tomuto místnímu poplatku v obci podléhají.

V obecně závazných vyhláškách o místních poplatcích, jimiž se upravuje místní poplatek za užívání veřejného prostranství, se někdy objevují i následující ustanovení: "V pochybnosti je zastupitelstvo obce oprávněno rozhodnout, zda ve sporném případě jde o veřejné prostranství.". Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01, jsou obdobná ustanovení (je-li oním "arbitrem" sporu zastupitelstvo obce) v souladu se zákonem o místních poplatcích i zákonem o obcích. Tento názor Ústavního soudu je však velmi sporný. Ústavní soud sice správně připomíná (vzhledem k obecné zásadě zákazu retroaktivity obecně závazných předpisů), že rozhodne-li zastupitelstvo obce ve sporném případě o tom, že v konkrétním případě jde o veřejné prostranství, jehož užívání má být zpoplatněno, lze poplatkovou povinnost vztahovat jen do budoucna, ale to je asi vše, s čím je možno v dané věci souhlasit. Toto konstatování však nic nemění na tom, že v případě přistoupení na takovéto formulace mohou vedle sebe existovat dva druhy veřejných prostranství v obci, jež podléhají zpoplatnění, a to ta, která jsou uvedena v obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích, a dále na straně druhé ta, o nichž tak rozhodne zastupitelstvo obce ve svém usnesení. Dochází tak k absurdní situaci, kdy se poplatník místního poplatku za užívání veřejného prostranství bude nucen seznámit se nejen se zněním příslušné obecně závazné vyhlášky, ale též s jednotlivými usneseními zastupitelstva obce, zda tam náhodou nenalezne něco, co obecní normotvůrce (v tomto případě též zastupitelstvo obce) jaksi "pozapomněl" specifikovat v právním předpisu obce. Vzato do důsledku – teoreticky by zastupitelstvo obce svými usneseními mohlo stanovit v podstatě všechna veřejná prostranství, která jsou předmětem zpoplatnění. Zákon o místních poplatcích v § 14 odst. 4 stanoví u místního poplatku za užívání veřejného prostranství výslovný požadavek na určení míst, která v obci podléhají tomuto místnímu poplatku. Ostatně i Ústavní soud v jiném nálezu (nález pléna Ústavního soudu ze dne 25. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/95) klade důraz na nutnost "provést přesnou specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením místa nebo jinak blíže charakterizovat jejich umístění v obci, aby byla vyloučena jejich záměna a současně aby nebyla narušena právní jistota občanů". Ústavní soud v dalším nálezu ze dne 22. března 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02, výslovně uvedl, že "podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, obec určí, obecně závaznou vyhláškou, místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství". Mají-li být tedy veřejná prostranství pro účely místního poplatku za užívání veřejného prostranství stanovena ze zákona (a to i podle názoru Ústavního soudu z citovaného nálezu) obecně závaznou vyhláškou, nelze je stanovovat v jiném dokumentu (např. v usnesení zastupitelstva obce). Zjistí-li zastupitelstvo obce, že jsou dány určité pochybnosti o zpoplatňovaných veřejných prostranstvích, nic mu nebrání, aby novelizovalo předmětnou obecně závaznou vyhlášku tak, aby v budoucnu došlo k minimalizaci možných sporů. Dodatečné "upravování" právního předpisu obce usnesením, byť "nejvyššího" samosprávného orgánu obce, lze považovat za rozpor nejen se zákonem, ale i za rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, kdy daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Předmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku za užívání veřejného prostranství je ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství (oproti tomu tzv. obecné užívání veřejného prostranství je zásadně bezplatné).

Zvláštním užíváním veřejného prostranství zákon o místních poplatcích rozumí

• provádění výkopových prací,

• umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb – podle § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. prosince 2023, je dočasnou stavbou stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání (obdobně vymezuje dočasnou stavbu i nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. v § 5 odst. 5),

• umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení…