6.4.4.11
Korekce na polohu místnosti - bytu
Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Správně stanovené korekce na polohu jsou prvním krokem k spravedlivému rozúčtování nákladů na vytápění. Pro zohlednění různé energetické náročnosti jednotlivých prostor v domě je nutné náměry stanovených měřidel nebo indikátorů korigovat, k čemuž slouží polohové koeficienty.
Jsou-li stejně velké prostory vytápěny na shodnou teplotní úroveň, mají mít shodné finanční ocenění spotřeby tepla. Tuto podmínku stanovuje zákon o službách, ale energetický zákon ji ignoruje při použití bytových kalorimetrů v bytových předávacích stanicích v případě uplatnění smluvní dohody přímo s dodavatelem tepla. O diferenciaci v měrných nákladech na teplo rozhoduje spotřební složka nákladů, a proto náměr indikátoru má být korigován koeficientem na polohu, který vypovídá o různé energetické náročnosti místnosti s ohledem na její polohu v bytovém domě.
Koeficienty na polohu místnosti jsou relativními hodnotami, které udávají poměr energetické náročnosti dané místnosti (jmenovatel) ve vztahu k místnosti s nejmenší energetickou náročností v domě (čitatel). Součinitel redukující náměr z hlediska polohy místnosti je definován jako poměr hodnoty tepelných ztrát místnosti s nejnižšími tepelnými ztrátami na 1 m2 a jednotku času v zúčtovací jednotce k projektované hodnotě tepelných ztrát (= výkonu otopného tělesa) na 1 m2 dané místnosti bytu v zúčtovací jednotce. Odborně čisté je stanovení těchto relativních koeficientů vůči nejméně energeticky náročné místnosti v domě výpočtem svěřeným do péče odborníka na techniku prostředí. Jde o čistě technický výpočet na základě zjištění objektivní reality. Rozhodování o polohových koeficientech způsobem hlasováním na shromáždění vlastníků nepřísluší, aby metoda, vhodná k vyjádření názoru většiny, byla použita jako účelová náhrada objektivního zjištění. Poznání je obecně strukturováno do poznatků o myšlení (filozofie), společnosti (společenské nauky) a přírodě (fyzikální a jiné vědní obory). Pro každou z těchto oblastí je charakteristická jiná metoda odrazu zkoumaných jevů a procesů ve vědomí. Proto nelze jednoduše rozhodovat v konkrétní technické situaci svévolně, bez ohledu na věcný charakter problematiky. Zjištění indikátoru vytápění není hodnotou fyzikální veličiny, a proto nemá absolutní platnost. Vypovídá dílčím způsobem jen o teple získaném prostřednictvím otopného tělesa, nikoli o tepelných ziscích získaných prostupem stěnami a z rozvodů tepla. Je použitelné jen v kontextu s ostatními zjištěními v souboru údajů v celé zúčtovací jednotce.
Obecně přestup tepla mezi dvěma prostředími je charakterizován následujícím vztahem:
kde
P je prostupující tepelný výkon [W ]
T je rozdíl teplot sousedních bytů nebo bytu a venkovního prostředí [°C]
Rxy je tepelný odpor mezi sousedními byty nebo bytem a venkovním prostředím [°C/W]
V prvním přiblížení poměrně složité problematiky pro přehlednost uvažujeme jen jedno podlaží, bez vlivu sousedních podlaží a půjde tedy o prostupy tepla mezi…
