Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 928 Garance

 Nahoru[Poručnictví obecně]

Základní charakteristika poručenství

Poručenství je pojato jako institut "náhradní péče, a to zejména v rovině právní ochrany dítěte".¹ Jde o "typický rodinněprávní institut, který ochraňuje nezletilé dítě pro jeho specifické postavení, kdy s ohledem na svůj věk není svéprávné, a proto potřebuje zákonného zástupce".² Jedná se však o institut ochranný, který má především statusový charakter, "poručník stojí na místě rodiče",³ poručník se stává zákonným zástupcem dítěte a má zásadně vůči dítěti všechny povinnosti a práva jako rodič; nemá ovšem vyživovací povinnost (a ani některá další práva a povinnosti). "To ale neplatí bezvýjimečně, okruh povinností a práv může soud v konkrétním případě vymezit jinak"⁴ (viz komentář dále).

Vedle právní ochrany může poručenství v některých případech plnit i funkci náhradní rodinné péče (poručník může o dítě i osobně pečovat); není to však podmínkou a péče o dítě a jeho výchova mohou být zabezpečeny prostřednictvím jiných rodinněprávních institutů (svěřením do pěstounské péče, ústavní výchovou, svěřením do péče jiné osoby, výchovou vlastními nesvéprávnými rodiči).

Právní úprava

Právní úprava poručenství se prolíná téměř celým NOZ; na poručenství dopadá především právní úprava uvedená v § 928 až § 942 a dále s ohledem na odkaz uvedený v § 928 a § 878 odst. 2 právní úprava týkající se práv a povinností rodičů vůči dítěti (§ 855 až § 905). Z této úpravy však nebudou aplikovatelná ta ustanovení, která upravují práva a povinnosti upravená jinak v § 928 až § 942, a dále ustanovení týkající se osobní péče o dítě. Pokud má totiž poručník dítě v osobní péči, pak má v tomto směru postavení pěstouna (§ 958 až § 970). Dále je na poručníka jako na zákonného zástupce třeba aplikovat § 457 a násl., § 436 až § 440 a další ustanovení týkající se zákonných zástupců dítěte, která jsou obsažena v celém NOZ (opět pouze tehdy, pokud speciální právní úprava poručenství nestanoví jinak). Pokud má poručník ve správě i jmění dítěte, pak na něj budou dopadat i ustanovení týkající se opatrovníka pro správu jmění dítěte (§ 948 a násl.). V neposlední řadě je třeba zmínit § 3022, díky němuž je možné zřízení poručnické rady (§ 472 až § 485 – o opatrovnické radě).

Soud musí jmenovat dítěti poručníka pouze v případě, kdy zde není žádný z rodičů, který má a vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Pokud totiž nežije některý z rodičů nebo není-li znám, nemá-li některý z rodičů rodičovskou odpovědnost nebo je-li výkon rodičovské odpovědnosti jednoho z rodičů pozastaven, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič, který je nositelem rodičovské odpovědnosti (§ 872 odst. 1). Konkrétní důvody, pro které má být dítěti jmenován poručník, jsou uvedeny v komentovaném ustanovení a v § 872 odst. 2. Dá se však souhlasit s názorem vyjádřeným v komentáři BECK, že důvody jsou v těchto ustanoveních vymezeny poněkud vágně.⁵

Důvody pro jmenování poručníka

V zásadě se dají rozlišit následující důvody pro jmenování poručníka:

1. smrt rodičů nebo jejich prohlášení za mrtvé (§ 71),
2. nezvěstnost rodičů (§ 66),
3. rodiče nejsou známi ("Jde například o situaci dětí, které jsou nalezené či odložené do babyboxu. Naopak poručníka nelze ustanovit dítěti, jehož matka požádala o utajení své totožnosti v souvislosti s porodem, jelikož dítě matku má, její totožnost je jen utajena."⁶),
4. rodiče byli zbaveni rodičovské odpovědnosti (§ 871),
5. pozastavení rodičovské odpovědnosti (§ 865, § 866, § 868, § 825),
6. zásahy do rodičovské odpovědnosti u obou rodičů v podobě částečného zbavení či pozastavení rodičovské odpovědnosti, když ve vzájemné kombinaci těchto zásahů do rodičovské odpovědnosti obou rodičů rodiče nevykonávají rodičovskou odpovědnost ve vztahu k dítěti v plném rozsahu (§ 872 odst. 2)

To, že nastala některá z výše uvedených skutečností, je soud povinen postavit na jisto v rámci řízení o jmenování poručníka (tato skutečnost musí být uvedena v rozhodnutí soudu). "Řízení o jmenování poručníka může být spojeno s řízením, jehož výsledkem je některý ze zásahů do rodičovské odpovědnosti, po kterém nastává nutnost jmenování poručníka."⁷

Naopak poručník nebude jmenován v případech, kdy je rodičovská odpovědnost pouze omezena (§ 870); soud v takovém případě jmenuje dítěti opatrovníka (§ 872 odst. 3).

Řízení o jmenování poručníka

Pokud soud zjistí, že je zde dítě, vůči kterému rodiče nevykonávají rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu a nemá jmenovaného poručníka, je povinen zahájit z úřední povinnosti řízení o jmenování poručníka. Zákon v § 930 uvádí, že ke jmenování poručníka by měl soud přistoupit neprodleně. Výraz neprodleně v tomto případě neznamená, že by soud neměl respektovat další zásady pro jmenování poručníka (zejména pokud se týká výběru osoby poručníka), ale znamená, že by tak soud měl učinit s maximálním urychlením. Jedná se totiž o řízení v oblasti, kde běh času může mít nenapravitelné následky. "Soud musí dbát nejen na to, aby nedocházelo k průtahům jeho vlastní nečinností, ale musí průběh řízení chránit též před obstrukčním jednáním některých účastníků."⁸ Zároveň je však třeba zdůraznit, že do jmenování opatrovníka jsou práva dítěte dostatečně chráněna, jelikož funkci opatrovníka vykonává jako veřejný poručník podle § 929 orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Řízení o jmenování poručníka spadá pod řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 466 písm. f) ZŘS). Pro řízení je příslušný obecný soud dítěte, tj. soud příslušný podle bydliště dítěte. Dítě je v řízení zastoupeno procesním opatrovníkem, kterého pro řízení jmenuje soud (§ 469 ZŘS). Procesním opatrovníkem bývá většinou jmenován orgán sociálně-právní ochrany dětí. Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje soud na návrh opatrovníka jiného. Dalšími účastníky řízení jsou rodiče dítěte a potenciální poručník.

Řízení o jmenování opatrovníka dítěte je možné zahájit i bez návrhu. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení (§ 13 ZŘS). Pokud zahajuje řízení soud z úřední povinnosti, pak o zahájení řízení rozhodne usnesením, proti kterému není odvolání přípustné. Řízení je pak zahájeno dnem, kdy bylo takové usnesení vydáno.

Osoba poručníka

Jakmile soud zjistí, že zde nastala situace předvídaná v komentovaném ustanovení, tj. je nezbytné jmenovat dítěti poručníka, je povinen zahájit kroky ke zjištění, zda je tady vhodný člověk, který by mohl vůči dítěti funkci poručníka vykonávat. Vhodnou osobou je taková osoba, která bude splňovat předpoklady stanovené v § 932.

Soud nemá při jmenování poručníka zcela volnou ruku, jelikož v § 931 je stanoveno pořadí osob, kterým se musí soud při jmenování poručníka řídit. Pokud je tedy zahájeno řízení o jmenování poručníka, musí nejprve soud zjišťovat, zda rodiče neoznačili osobu, která by měla funkci poručníka vykonávat. Pokud to není v rozporu se zájmy dítěte, soud pak jmenuje poručníkem právě osobu, kterou označili rodiče, ledaže tato osoba poručenství odmítne. Jinak soud jmenuje…