Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 906 Garance

 Nahoru[Úprava poměrů k dítěti při rozvodu manželství]

Úprava poměrů jako podmínka rozvodu manželství

Jestliže má být rozvedeno manželství rodičů nezletilého dítěte, podmínkou jeho rozvodu je předchozí úprava poměrů k dítěti pro dobu po rozvodu manželství soudem (§ 755 odst. 3). Soud může o poměrech k dítěti rozhodnout autoritativně, nebo schválit dohodu rodičů. Podmínkou rozhodnutí v obou případech je vedení řízení o rozvod manželství v době vyhlášení rozsudku, jímž jsou upravovány poměry k dítěti pro dobu po rozvodu manželství (srov. dikci § 906 odst. 1 – "má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů...", a dále § 1 odst. 2 ZŘS ve spojení s § 154 odst. 1 OSŘ). Důvodem takové podmínky je skutečnost, že soudní rozhodnutí má reálně upravit stávající poměry účastníků, nemá být pouhým akademickým výrokem pro hypotetickou situaci, která v době rozhodování soudu není ještě vůbec aktuální.

Lidskoprávním podkladem při úpravě poměrů k dítěti je čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, stanovící základní výkladové pravidlo a též konkrétní podmínky pro zásahy státu do vztahů mezi rodiči a dětmi, na úrovni mezinárodních smluv pak zejména ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dohoda rodičů

Při úpravě poměrů k dítěti musí být vždy preferována dohoda rodičů. Dosažení shody mezi rodiči dává vyšší předpoklad stability poměrů, dobrovolného plnění ze strany každého z rodičů, rodiče nemusejí mít pocit "poraženého" a jejich případná vzájemná nevraživost se (natolik) nepromítá do vztahů k dítěti. Dohoda rodičů je také promítnutím požadavku nezasahování státu do soukromého a rodinného života, pokud to není nezbytně nutné, plynoucího mj. z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Soud vede účastníky k dohodě (smírnému řešení). Za tím účelem je také má informovat o možnostech mimosoudního smírčího či mediačního jednání (§ 9 ZŘS). Jedná se mj. o plnění pozitivního závazku státu plynoucího z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k pozitivnímu závazku státu srov. dále komentář k § 888).¹

Vzhledem k tomu, že se jedná o otázky výkonu rodičovské odpovědnosti, je nutno též při uzavírání dohody o úpravě poměrů k dítěti dbát požadavků (zásad) uvedených v § 875 odst. 1 (zásada výkonu rodičovské odpovědnosti v souladu se zájmy dítěte), v § 875 odst. 2 (ochrana participačních práv dítěte) a v § 876 odst. 1 (zásada výkonu rodičovské odpovědnosti rodiči ve vzájemné shodě).

Obsahem dohody rodičů zpravidla bývá nejen úprava péče o dítě a styku nerezidenčního rodiče s dítětem, ale též výživného, ačkoliv povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti (srov. § 858 a § 859). Rodiče se mohou dohodnout na kterékoliv z forem péče o dítě uvedené v § 907 odst. 1 (k tomu srov. dále komentář k § 907).

Upravuje-li soud poměry k dítěti a rodiče uzavřou dohodu o předmětu řízení, soud ji vždy schválí, ledaže by obsah dohody byl v rozporu se zájmy dítěte (odst. 2 komentovaného ustanovení. Totéž lze dovodit rovněž z § 876 odst. 1 a § 866.). Proti výroku rozsudku, jímž byla dohoda rodičů schválena, není odvolání přípustné (srov. § 476 ZŘS).

Rozhodnutí soudu

Nedohodnou-li se rodiče o úpravě poměrů k dítěti, rozhodne o ní soud svým autoritativním rozhodnutím. Autoritativní rozhodnutí je s ohledem na shora uvedené nutno vnímat jako sekundární řešení, k němuž lze přistoupit pouze za podmínky nemožnosti dosažení dohody mezi rodiči, přičemž k dohodě má soud rodiče aktivně vést (též za pomoci smírčího či mediačního jednání, srov. § 9 ZŘS).

Při rozhodování o úpravě poměrů k dítěti soudem je určujícím kritériem zájem dítěte. Tento požadavek zákon dále rozvíjí tak, že ukládá soudu "brát v úvahu" vztah dítěte ke každému z rodičů a vztah k sourozencům, popřípadě i prarodičům. Konkretizace kritérií pro rozhodování soudu je dále obsažena v § 907 odst. 2 (srov. komentář k tomuto ustanovení).

Procesní aspekty

Jedná se o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé podle § 466 ZŘS, účastníky řízení jsou rodiče a dítě, případně navrhovatel, je-li od nich odlišný (§ 6 ZŘS), ve věci samé soud rozhoduje rozsudkem. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (§ 30 odst. 1 ZŘS), což řada familiaristů považuje za výrazný deficit právní úpravy. Úlohy sjednotitele judikatury v této oblasti se v poslední době ujímá Ústavní soud, který tyto otázky zkoumá především prizmatem lidskoprávní ochrany. Akcentuje přitom význam dohody a spolupráce mezi rodiči, rovnost rodičů, odpovědný přístup rodičů, ochranu zájmů dítěte a úlohu státu při řešení konfliktních vztahů v rodině (k tomu srov. dále…