Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 782 Garance

 Nahoru[Souhlasné prohlášení jako právní jednání]

Souhlasné prohlášení jako právní jednání

Podle první věty komentovaného ustanovení je souhlasné prohlášení jakožto projev vůle matky a muže, který je činí, právním jednáním, proto se na ně použijí obecná ustanovení o právních jednáních, není-li v § 779 až § 782 zvláštní úprava.

Z hlediska systematického se zařazení této úpravy do § 782, tedy jako posledního ustanovení upravujícího určení otcovství druhou domněnkou, jeví jako poněkud překvapivé, neboť následuje až za zvláštní úpravou, kterou avizuje. Jde nicméně o otázku legislativní techniky, nemající v tomto případě vliv na obsah a interpretaci komentovaného ustanovení ani ustanovení jemu předcházejících.

Prohlášení o otcovství je právním jednáním zvláštní povahy. Jde o dva samostatné projevy vůle (prohlášení matky a prohlášení muže), jejichž obsah se musí střetnout. Lze je učinit výlučně konáním, výslovně, a to ve formě předvídané § 779 a § 780, svým obsahem a účelem musí odpovídat dobrým mravům i zákonu. Též z toho dovozujeme nepřípustnost souhlasného prohlášení o otcovství za situace, kdy matka či muž, případně oba, toto prohlášení činí za situace, kdy je jim známo, že obsah prohlášení nekoresponduje s biologickým otcovstvím (k tomu srov. dále komentář k § 779). Ze zvláštní povahy souhlasného prohlášení dále plyne, že je nelze vázat na podmínku (§ 548 a § 549) a že k němu nelze připojit doložku času (§ 550).

Neplatnost souhlasného prohlášení

Z kusého vyjádření druhé věty komentovaného ustanovení třeba především dovodit, že zákonodárce připouští uplatnění neplatnosti právního jednání a odlišuje je od popírání otcovství, byť není zcela zřejmé jak konkrétně. Ve zbytku však již ze samotné právní úpravy nelze dovodit zřejmě ničeho.

Zůstává tak otázkou (k níž se zákonodárce výslovně nijak nevyjadřuje ani v zákoně, ani v důvodové zprávě¹), zda zákonodárce hodlal ve vztahu k souhlasnému prohlášení o otcovství uplatnit obecnou úpravu neplatnosti (případně též zdánlivosti) právních jednání. Domníváme se, že samotná povaha souhlasného prohlášení o otcovství to vylučuje.

Určitou indicií, z níž by bylo možné usuzovat na to, že též zákonodárce toto připouští, je snad druhá věta komentovaného ustanovení, která hovoří o dovolání se neplatnosti souhlasného prohlášení. Obecná úprava neplatnosti právních jednání totiž nezná dovolání se neplatnosti, nýbrž vznesení námitky neplatnosti. Jestliže zákonodárce při tvorbě NOZ usiloval o terminologickou jednotnost, kdy použitý pojem by měl mít tentýž výraz,² lze dovozovat, že dovolání se neplatnosti souhlasného prohlášení nelze ztotožňovat s uplatněním námitky neplatnosti právního jednání podle § 586.

S tím souvisí též otázka, jakým způsobem se neplatnosti souhlasného prohlášení lze dovolat. Zatímco v případě obecné právní úpravy nastávají účinky uplatněné námitky neplatnosti okamžikem, kdy toto právní jednání dojde druhé osobě (§ 570 a násl.), není tedy nutné rozhodnutí soudu apod., v případě určení otcovství druhou domněnkou by se takový postup jevil jako zcela neakceptovatelný, neboť by byl způsobilý – v rozporu s požadavkem právní jistoty a stability statusových poměrů – nepřípustně zasáhnout do statusové sféry dotčených osob, zejména však dítěte (ale též otce určeného druhou domněnkou).

Lze si též obtížně představit opačný závěr, kdy by druhou domněnkou určený otec namítal neplatnost vůči matce a dítěti a na základě toho by se domáhal výmazu údajů o své osobě v příslušné matriční knize. Není zřejmé, jak by matriční úřad měl takovou žádost posuzovat, zda by jí bez dalšího měl vyhovět, či zda by se měl zabývat otázkou, zda námitka byla důvodná atd., přičemž by velmi pravděpodobně následovalo soudní řízení, kde by tyto otázky byly řešeny znovu. Po celou tuto dobu by přitom status dítěte byl nejistý.

Z povahy věci a s ohledem na důsledky, k nimž by to vedlo, je třeba takové úvahy ve vztahu k souhlasnému prohlášení o otcovství odmítnout.

Dovolání se neplatnosti souhlasného prohlášení a lhůty

Dovolat se neplatnosti souhlasného prohlášení podle § 782 lze pouze ve lhůtě pro popření otcovství, tj. ve lhůtě šesti měsíců od určení otcovství souhlasným prohlášením, případně do šesti měsíců po narození dítěte, pokud bylo otcovství určeno před jeho narozením (srov. § 790 odst. 1), s modifikacemi v případě omezení svéprávnosti otce určeného druhou domněnkou v mezidobí mezi souhlasným prohlášením a uplynutím popěrné lhůty podle § 790 odst. 1 (srov. § 790 odst. 2 ve spojení s § 785 odst. 2).

Z vazby § 782 na popírání otcovství (vazba na lhůtu, po niž se lze neplatnosti dovolat) dovozujeme, že jsou-li splněny podmínky uvedené v § 779 až § 781, lze se neplatnosti souhlasného prohlášení dovolat výlučně v soudním řízení, přičemž posouzení neplatnosti souhlasného prohlášení je výlučně věcí soudu.

Nejsou-li splněny podmínky podle § 779 až § 781 (tj. není zde souhlasné prohlášení matky a muže, případě obsah těchto prohlášení se nestřetává, souhlasné prohlášení ne plně svéprávné osoby je učiněno před matričním úřadem, nikoliv před soudem, osoba činící prohlášení nemůže pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení), jde o absolutně neplatné právní jednání podle § 588,³ přičemž není nutné, aby jeho neplatnost vyslovoval soud. Byl-li navzdory tomu do příslušné matriční knihy učiněn zápis o otcovství, lze se jeho výmazu domáhat bez omezení lhůtami pro popírání otcovství (jde o absolutní neplatnost, jíž není nutné se dovolávat, proto se neuplatní omezení druhé věty § 782). V případě pochybností o neplatnosti souhlasného prohlášení z důvodů nesplnění požadavků podle § 779 až § 781 se lze domáhat určení určovací žalobou podle § 80 OSŘ.

Lhůta pro dovolání se neplatnosti souhlasného prohlášení je lhůtou hmotněprávní, tzn. dříve, než uplyne, je třeba dovolání se neplatnosti doručit soudu, nestačí předání podání k poštovní přepravě.

Vztah neplatnosti souhlasného prohlášení a popírání otcovství

Určení neplatnosti souhlasného prohlášení i popření otcovství povedou k týmž důsledkům, tj. k zániku statusového vztahu…