Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
Rovněž ustanovení § 2996 nezakládá novou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení, pouze specifikuje povinnost vydat bezdůvodné obohacení v případě, že dlužník nedopatřením (omylem) plnil více z volitelných plnění, než byl povinen. Navazuje zjevně na historickou úpravu [ustanovení § 1436 OZO (císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský)].
Volitelné plnění
Volitelné plnění je v obecné rovině upraveno v ustanovení § 1926. Volba plnění je jednostranným právním jednáním k tomu oprávněné osoby, které – k tomu, aby bylo účinné – musí dojít adresátovi (srov. ustanovení § 570 a násl.). Zákon však nestanoví žádné požadavky co do formy tohoto právního jednání, tedy je lze provést výslovně (písemně, ústně) i konkludentně.
V ustanovení § 1926 odst. 1 je upravena domněnka, že právo volby u volitelného plnění náleží dlužníku. Jestliže dlužník včas volbu neprovede a dluh nesplní, věřitel se může domáhat plnění žalobou s alternativním petitem (alternativa musí spočívat v předmětu plnění, nikoli v osobě povinného, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4593/2009).
Ujednáním stran lze nicméně dohodnout i opačné řešení, kdy právo volby svědčí věřiteli. V tom případě musí věřitel volbu provést v dohodnuté době, případně bez zbytečného odkladu tak, aby dlužník měl možnost plnit podle tohoto výběru včas. V obou případech (tzn. právo volby na straně dlužníka i na straně věřitele) je nutno volbu provést včas, jinak právo volby nabývá trvale druhá strana (srov. ustanovení § 1926 odst. 2).
Zákon rovněž vylučuje dodatečnou změnu volby bez souhlasu druhé strany (srov. ustanovení § 1926 odst. 3). Nutno ovšem dodat, že se jedná o ustanovení dispozitivní, připouštějící odchylné ujednání stran. Zákaz dodatečné změny volby bez souhlasu druhé strany se projeví i v tom, že jakmile je plněna část jedné z alternativ (a přinejmenším tímto je zároveň konkludentně provedena volba plnění), nelze plnit zbývající část z druhé alternativy (srov. ustanovení § 1927 odst. 1).
Plnění více z volitelných plnění
Volitelnost plnění znamená alternativu: Dlužník je povinen plnit A nebo B (alternativ však může být i více, zákonodárce jejich počet – logicky – nijak neomezuje), nikoli však A a B současně. Proto jestliže plní A i B, aniž k tomu byl povinen, vznikne věřiteli bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu, srov. ustanovení § 2991 odst. 2), které je povinen vydat dlužníkovi, tedy ochuzenému (srov. ustanovení § 2991 odst. 1).
Od současného plnění A i B je však nutno odlišovat situaci, kdy dlužník splní A (a nejpozději tímto plněním provede konkludentně volbu, byl-li k ní oprávněn podle ustanovení § 1926 odst. 1), a teprve později splní i B. Pokud bychom v tomto případě připustili možnost následné volby dlužníka, které z poskytnutých plnění bude požadovat zpět (srov. ustanovení § 2996), docházelo by tím k obcházení ustanovení § 1926 odst. 3, zapovídajícím následnou změnu volby plnění bez souhlasu druhé strany. Ustanovení § 2996 proto dopadá pouze na situace, kdy byla obě plnění (A i B) provedena současně, takže není možné určit, ke kterému z nich se vztahuje dlužníkova volba podle ustanovení § 1926 odst. 1.
Povinnost vrátit nadbytečné plnění
Vzhledem k tomu, že věřitel (obohacený) je povinen vydat jedno z plnění zpět dlužníkovi (ochuzenému), nabízí se otázka, které z poskytnutých plnění má být takto vráceno.
Komentované ustanovení v tomto směru vychází z úpravy volby plnění v ustanovení § 1926: Primárně vychází z toho, že pokud se strany nedohodly jinak, právo volby měl dlužník. Pro ten případ stanoví oprávnění dlužníka vybrat si, které z poskytnutých plnění bude požadovat zpět. Jestliže naopak měl právo volby věřitel, může si věřitel i zvolit, které z poskytnutých plnění si ponechá a které dlužníkovi vrátí. Zde je významné časové hledisko, tj. okamžik, dokdy má věřitel povinnost volbu provést. Jestliže ji neprovede bez zbytečného odkladu, může se dlužník domáhat nahrazení projevu jeho vůle soudem.
Judikatura
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 360/2003
V případech, kdy soud vyhoví alternativnímu žalobnímu petitu (a podle rozhodnutí má právo volby žalovaný), platí -…
