Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
Vnitřní a vnější vztahy u společného závazku
U společného závazku lze rozlišovat dvě roviny vztahů: Jednak vztah mezi věřitelem a spoludlužníky (vnější vztah), jednak vztahy mezi spoludlužníky navzájem (vnitřní vztah). Vzájemné vztahy mezi spoludlužníky jsou pro vnější vztah k věřiteli v případě pasivní solidarity zcela irelevantní. Vzhledem k tomu, že spoludlužníci jsou zavázáni k plnění rukou společnou a nerozdílnou, věřitel může po kterémkoli z nich žádat celé plnění či jeho část bez ohledu na to, jaký je vnitřní vztah mezi spoludlužníky, a tedy jaký je podíl požádaného spoludlužníka na celkovém dluhu (srov. ustanovení § 1872 odst. 1).
Tedy dohodnou-li se například rozvedení manželé tak, že dluh ze smlouvy o úvěru, který je součástí jejich zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, splní výhradně jeden z rozvedených manželů, nemá takové ujednání význam z hlediska věřitele, který se dál (není-li s ním sjednáno jinak) může domáhat plnění ze smlouvy o úvěru vůči kterémukoli z rozvedených manželů. Okolnost, že podle dohody rozvedených manželů o vypořádání byl k plnění dluhu povinen výlučně jeden z nich, je významná pouze z hlediska vzájemného vztahu mezi rozvedenými manželi. Je pak na nich, aby se podle obsahu své dohody po splnění dluhu věřiteli vypořádali mezi sebou (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1552/2005).
Vnitřní vztahy mezi spoludlužníky
Vnitřní poměry mezi spoludlužníky mohou být upraveny jejich smluvním ujednáním, právní úpravou (srov. například ustanovení § 2916 pro interní vztah mezi několika škůdci, kteří jsou k náhradě škody povinni společně a nerozdílně, avšak mezi sebou se vypořádají podle rozsahu, v němž se na vzniku škody podíleli), případně konstitutivním rozhodnutím soudu.
Pokud jde o dohodu spoludlužníků, NOZ ve vztahu k ní nestanoví žádné požadavky na formu, tedy ji lze uzavřít písemně, ústně i konkludentně (srov. zásadu bezformálnosti podle ustanovení § 559). K možnosti konkludentní dohody srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 33 Cdo 856/2012, který dovodil, že na uzavření konkludentní dohody lze usuzovat ze způsobu, jímž bylo naloženo s penězi z úvěru, a ze způsobu, jímž byl úvěr splácen.
Jestliže vnitřní vztahy mezi spoludlužníky smluvně ani jinak upraveny nejsou (resp. není-li jejich úprava prokázána), uplatní se podle ustanovení § 1875 vyvratitelná domněnka (srov. "...má se za to, že" a též usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. I. ÚS 3511/19), že jejich podíly na dluhu jsou – v jejich vzájemném poměru – stejné.
Vnitřní poměry mezi solidárními spoludlužníky jsou významné z hlediska preventivního regresu (srov. ustanovení § 1876) či následného regresu (vypořádání mezi spoludlužníky poté, co jeden či více spoludlužníků splnilo dluh věřiteli i za ostatní, tj. nad rámec svých podílů).
Judikatura
Usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. I. ÚS 3511/19
Z ustanovení § 93 o. s. ř. vyplývá, že smyslem institutu vedlejšího účastenství je podpora, resp. pomoc jedné z procesních stran za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu; jinými slovy prohra účastníka, jehož v řízení podporuje, by se nepříznivě dotkla právního postavení vedlejšího účastníka. Z jeho postavení v řízení plynou vedlejšímu účastníku i stejná práva a povinnosti jako účastníku, jehož podporuje, tedy i pokud jde o náhradu nákladů řízení. Je-li žalobce, kterého ve věci podporoval, úspěšný, má i vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení, prohraje-li jím podporovaná strana, vznikne mu stejně tak povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšnému účastníku.
(...)
Ustanovení § 1875 umožňuje vypořádání mezi solidárně odpovědnými dlužníky, neboť domněnka, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné, je…
