Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
Mgr. et Mgr. Radana Burešová
Pro případ, že nebude možno určit vlastníka věci vzniklé zpracováním jiných věcí různých vlastníků podle obecného pravidla uvedeného v § 1074 odst. 1 (tj. v závislosti na podílu jednotlivých zúčastněných na hodnotě nové věci) ani podle pravidla o právu vlastníka věci zpracované nikoliv v dobré víře na volbu výhodnějšího řešení (§ 1075), obsahuje NOZ v § 1076 ustanovení o tom, že nelze-li určit jediného vlastníka, náleží věc do spoluvlastnictví vlastníků zpracovaných věcí (nikoliv též toho, kdo k vytvoření nové věci přispěl jen prací).
Nakládání s věcí navenek a vzájemné poměry mezi spoluvlastníky se řídí § 1115 a násl.
Taková situace může nastat např. tehdy, zpracuje-li zpracovatel nikoliv v dobré víře věci různých vlastníků a všichni (nebo alespoň někteří) tito vlastníci se v rámci práva na volbu výhodnějšího řešení (§ 1075) rozhodnou přisvojit si nově vytvořenou věc. Je zřejmé, že v těchto případech často bude třeba, aby rozhodl soud.
Spoluvlastnické podíly se stanoví podle vzájemného poměru hodnot zpracovaných věcí. Hodnotou věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá; v některých případech je třeba cenu věci stanovit i s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci (§ 492).
NOZ výslovně nestanoví, jak se posuzuje obvyklost ceny, lze však vycházet z § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), podle něhož se obvyklou cenou pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v…