Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1045 Garance

 Nahoru[Přivlastnění opuštěné věci]

Přivlastnění patří mezi případy, kdy vlastnické právo k věci přechází na jiného nezávisle na předchozím vlastníkovi.

Co je věc, vymezuje NOZ v § 489.

Na rozdíl od právní úpravy, která platila za předchozího občanského zákoníku, NOZ výslovně připouští existenci věci bez pána (res nullius), podle důvodové zprávy ji však takto s výjimkou zvířat záměrně neoznačuje. Z důvodové zprávy k NOZ dále vyplývá, že označení "věc, která nikomu nepatří" označuje věc opuštěnou (derelikvovanou).

Opuštěná věc je věc, kterou její vlastník záměrně opustil s úmyslem nebýt nadále jejím vlastníkem. Opuštění je tedy právním jednáním a je nezbytné, aby bylo učiněno svobodně, určitě, srozumitelně a v souladu s dobrými mravy a zákonem.

Přivlastnit si lze jen věc, která nikomu nepatří, ledaže tomu brání zákon nebo právo jiného na přivlastnění. Zákonný zákaz přivlastnění věci obsahuje NOZ v § 1051 v případě nálezu ztracené věci. Ztracenou věcí je věc, kterou její vlastník pozbyl neúmyslně a nevědomky (tj. nikoliv právním jednáním).

Právo jiného na přivlastnění je upraveno v § 1045 odst. 2, z něhož vyplývá, že nemovitá věc se okamžikem opuštění stává vlastnictvím státu.

Přivlastnění tedy přichází v úvahu jen u movitých věcí, a to jen za podmínek uvedených v NOZ a dalších zákonech (viz níže).

Pro případ, že není zřejmé, kdy k opuštění věci došlo, zakládá § 1050 právní domněnku, že movitá věc je opuštěná, nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let a k nemovité po dobu deseti let. Je-li movitá věc, která měla pro vlastníka zřejmě jen nepatrnou hodnotu, opuštěna na místě přístupném veřejnosti, má se za opuštěnou bez dalšího.

Vyloučí-li se věci ztracené, budou v praxi věcmi opuštěnými nejčastěji odpady, které § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. definuje jako každou movitou věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Zároveň však zákon obsahuje speciální úpravu pro případ, že se někdo zbaví nějaké věci omylem. V takovém případě o tom, zda se jedná o odpad, rozhoduje krajský úřad, přičemž platí vyvratitelná právní domněnka, že existoval úmysl zbavit se takové věci, pokud zaniklo její původní účelové určení (§ 3 odst. 3 a 8 zákona č. 185/2001 Sb.).

Speciální úpravu obsahuje též zákon č. 13/1997 Sb. ohledně autovraků, které jejich vlastníci ve snaze vyhnout se nákladům za jejich likvidaci zbaví identifikačních znaků a ponechají je na pozemní komunikaci. Pro takový…