č. 98/1958 Sb. rozh. obč., Garance

Žalobce se domáhal proti žalované náhrady další škody, která mu vzniká v důsledku úrazu. Požadoval částku 10.000 Kčs jako náhradu za zohyždění a dále náhradu újmy, která mu vzniká v důsledku jeho částečné invalidity na výdělku částkou 120 Kčs měsíčně. Později požadoval též náhradu 8.574,85 Kčs na ušlém výdělku, neboť v důsledku léčení svého úrazu ztratil ve školní přípravě jeden rok.

Lidový soud civilní v Praze vyhověl žalobě v plném rozsahu, neboť zjistil, že čistý žalobcův roční výdělek činí 8.574,85 Kčs, a že tedy tuto částku je nutno považovat za žalobcovu újmu za ztrátu jednoho roku zaměstnání. Částku 10.000 Kčs za zohyždění považoval za nikoli přemrštěnou a vyslovil tu názor, že žalobce má nárok na náhradu újmy, která ho stihá na jeho výdělku proto, že v důsledku úrazu nemohl absolvovat školu třetího stupně a má proto dnes nižší výdělek. Přiznal mu proto i rentu 120 Kčs měsíčně.

Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek prvého soudu, pokud jím byli žalovaní uznáni povinnými poskytnout žalobci náhradu za zohyždění, zrušil však rozsudek, pokud žalobci byla přiznána náhrada za ušlý a nadále ucházející výdělek. Krajský soud spatřoval neúplnost řízení v tom, že lidový soud nezjistil, jákého konkrétního výdělku absolventi odborné školy, o niž v daném případě šlo, ve svém průměru docilovali, takže chybělo přesné srovnávací měřítko mezi zjištěným platem žalobcovým a pravděpodobným platem absolventa průmyslové školy strojnické. Krajský soud dospěl k závěru, že hospodářská újma, která vznikla žalobci tím, že se ve své přípravě k povolání o jeden školní rok zdržel, byla vyvážena tím, že byl uznán neschopným vojenské služby. Dále vyslovil ještě pro lidový soud závazný právní názor, že ustanovení § 358 obč. zák. nemůže se podle povahy věci dovolávat Čs. stát, zejména když za danou škodu odpovídá objektivně jako provozovatel motorového vozidla bez jakéhokoli vztahu k zavinění.

Lidový soud civ. v Praze přisoudil žalobci 8.253,10 Kčs a peněžitý důqhod 360 Kčs měsíčně. Žalobu na náhradu ušlého výdělku za ztracený jeden rok zaměstnání zamítl s poukazem na závazný právní názor krajského soudu, protože hospodářská újma, která vznikla tím, že se žalobce o jeden školní rok ve své přípravě k povolání zdržel, byla vyvážena tím, že byl uznán neschopným vojenské služby.

Krajský soud v Praze rozsudek soudu první stolice potvrdil. .

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.

Závěry soudů o tom, že je dána příčinná souvislost mezi úrazem žalobce a skutečností, že nebyl přijat, resp. doporučen na střední školu třetího stupně, tj. průmyslovou školu strojnickou a že tedy nepobírá ve svém zaměstnání vyšší plat technika, nemají dostatečné opory ve výsledcích důkazního řízení.

Je jistě správné, že i nezletilec, který utrpí úraz ve věku, kdy ještě nevydělává a kdy ještě ani nevykonal volbu svého povolání, má…