č. 92/1957 Sb. rozh. obč., Garance

Lidový soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem z 20. prosince 1956, tedy ještě v době účinnosti zákona o národním pojištění, návrh na přiznání důchodu manželky podle § 64 odst. 1 zák. o nár. poj. v podstatě s odůvodněním, že navrhovatelka je sice invalidní podle tohoto zákonného ustanovení, že však invalidita nenastala za manželského soužití, nýbrž trvala již od narození.

Navrhovatelka se odvoláním domáhá změny tohoto rozsudku tak, že se jí přiznává důchod manželky podle § 26 zák. o soc. zabezpečení č. 55/1956 Sb. se zvýšením podle § 31 téhož zákona. Poukazuje se na ustanovení § 81 odst. 1 zák. cit. a ze srovnání ustanovení § 64 odst. 1 zák. o nár. poj. a ustanovení § 26 zák. o soc. zabezpečení, snaží se dovodit, že podle nového zákonného ustanovení se na rozdíl od dřívějšího stavu nevyžaduje ke splnění podmínek nároku na tento důchod, aby invalidita nastala během manželského soužití.

Krajský soud odvolání nevyhověl a uvedený rozsudek lidového soudu potvrdil.

V § 26 zák. o soc. zabezpečení je ustanoveno, že manželce zaměstnance (důchodce), který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní důchod, nebo poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let, náleží důchod manželky, jestliže se stala invalidní (§ 12 odst. 2), nebo dosáhla věku 65 let a není výdělečně činná ani nepožívá důchod podle předpisů o důchodovém zabezpečení nebo podle jiných předpisů.

Srovná-li se znění tohoto ustanovení se zněním dosavadního § 64 odst. 1 zák. o nár. poj. je nutno dospět k závěru, že podmínky nároku na důchod manželky byly v novém zákoně stanoveny podstatně shodně s podmínkami dosavadními. Ustanovení § 26…