č. 8/1957 Sb. rozh. tr., Garance
č. 8/1957 Sb. rozh. tr.
Skutečnost, že trestným činem byly poškozeny postupně různé osoby (na př. vlastníci odcizených věcí), nevylučuje, aby byl trestný čin posouzen jako pokračující, jsou-li dány jiné objektivní a subjektivní souvislosti.
Jestliže při pokračujícím trestném činu pachatel u některých skutků svým jednáním způsobí výsledek uvedený v zákoně, u jiných skutků téže činnosti však ačkoli měl v úmyslu výsledek uvedený v zákoně způsobit tento nezpůsobí, takže tyto skutky posuzovány samostatně by byly jednak dokonaným trestným činem, jednak pokusem, nutno tuto skutečnost vyjádřit v rozsudečném výroku tak, že pachatel spáchal trestný čin částečně dokonaný, částečně nedokonaný. Tuto skutečnost nutno označit i uvedením příslušných zákonných ustanovení (tedy na př., že pachatel spáchal trestný čin krádeže částečně dokonané, částečně nedokonané podle § 247 odst. 1 a § 5 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák.).
Naplňuje-li jednání, které je prostředkem k spáchání jiného trestného činu, znaky trestného činu, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je poměrně malý u srovnání s trestným činem, který je vlastním účelem pachatelovy činnosti, nutno mít za to, že je trestný čin, který byl pouze prostředkem k spáchání jiného trestného činu, tímto konsumován a lze k němu přihlédnout, hledíc k § 19 odst. 1 tr. zák., jen při výměře trestu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 2. listopadu 1956, 1 Tz 300/56.)
Obviněný se v době od 27. listopadu 1955 do 14. ledna 1956 vloupal do více chat různých majitelů v téže oblasti. Chaty při tom poškodil (zámky, dveře nebo okna) a odcizil z nich různé věci. Ve čtyřech případech se obviněný do chat sice vloupal, ale protože pak byl vyrušen nebo nenašel tam žádné cennější věci, nic v nich neodcizil.
Lidový soud ve Zbraslavi uznal obviněného vinným jednak trestným činem zpronevěry podle § 248 tr. zák. spáchaným dalším skutkem a jednak pro vykrádání chat trestným činem krádeže podle § 247 odst, 1, 2 písm. a) tr. zák. (s tím, že čin byl spáchán výdělečně) a podle :§ 247 odst. 2 tr. zák. se zřetelem k § 22 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let.
Krajský soud v Praze zamítl odvolání obviněného.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem doplnil rozsudek lidového soudu tím, že u obviněného vyslovil podle § 43 odst. 1 tr. zák. ztrátu čestných práv občanských, při čemž ztrátu občanských práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zák. stanovil podle § 44 odst. 3 tr. zák. na dobu čtyř let.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že především je nutno uvážit, zda jde o pokračující trestný čin krádeže. či o opakování tohoto trestného činu, neboť z rozsudku není jasně patrno, zda lidový soud měl za to, že jde o pokračování, či opakování. Dále pak stížnost pro porušení zákona uvádí, že lidový soud se nevypořádal s kvalifikací skutku obviněného podle § 255 tr. zák. (t. j. neshledal v něm též trestný čin poškození cizí věci, t. j. poškození chat) a posléze že měl lidový soud vyslovit vedlejší trest ztráty čestných práv občanských.
Stížnost pro porušení zákona je v podstatě důvodná.
Lidový soud posoudil krádeže spáchané obviněným jako jeden…
