č. 6/1958 Sb. rozh. obč., Garance

Žalobce utrpěl pracovní úraz dne 18. června 1956 při nakládání soustruhu na vlečný vůz za traktorem. Rozsudkem lidového soudu v Písku byl uznán Josef Ž. vinným na tomto úrazu a byl odsouzen pro trestný čin podle § 222 odst. 1 tr. zák. Žalobce je od 19. června 1956 stále ve stavu nemocných a práce neschopných. Dne 31. května 1957 podal proti Josefu Ž. a proti jeho zaměstnavatelovi žalobu na náhradu škody a žádal na bolestném 8.000 Kčs, za zohyždění rovněž 8.000 Kčs a na ušlém výdělku 519,60 Kčs.

Lidový soud v Písku usnesením z 2. července 1957 uložil závodnímu výboru ROH žalovaného zaměstnavatele, aby projednal případ pracovního úrazu žalobce podle § 9 zák. č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, a řízení přerušil podle § 70 odst. 2 o. s. ř. V odůvodnění uvedl, že žaloba byla podána až 31. května 1957, tedy za účinnosti uvedeného zákona a před 1. lednem 1957 nemohla být žaloba podána proto, že žalobce neznal výši škody.

Krajský soud v Českých Budějovicích toto usnesení v podstatě potvrdil. Změnil pouze znění výroku potud, že uložil povinnost předložit potvrzení podle § 9 zák. č. 58/1956 Sb. žalobci. V odůvodnění uvedl, že procesní předpisy zákona č. 58/1956 Sb. působí od jeho účinnosti a proto, když nárok byl uplatněn teprve po tomto datu, je třeba, aby ustanovení § 9 jako procesního ustanovení bylo použito i tehdy, jestliže úraz sám nastal přede dnem počátku účinnosti zákona č. 58/1956 Sb.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedenými usneseními soudů byl porušen zákon.

Zásadní otázkou je, zda se soud může zabývat řešením sporu o náhradu škody z důvodu pracovního úrazu nastalého před účinností zákona č. 58/1956 Sb., když věc nebyla dříve projednána ve smyslu ustanovení § 9 zák. č. 58/1956 Sb. příslušným orgánem odborové organisace. Jde tedy o výklad § 9 odst. 2 cit. zák.

Ustanovení § 9 cit. zák. obsahuje – vedle ustanovení povahy hmotnéprávní (odst. 2 posl. věta) a povahy administrativněprávní (srov. zejména 1. odstavec posl. větu) – ustanovení procesní povahy, které upravuje pravomoc soudů a jejich postup v řízení (odst. 2 druhá věta). Ustanovení o tom, že poškozený nemůže uplatnit nárok na náhradu škody vůči provozovateli bez projednání tohoto nároku příslušným orgánem odborové organisace, je ustanovením procesním. Nejde však o ustanovení všeobecné povahy, i které by se vztahovalo na všechny pracovní úrazy, to je na pracovní úrazy nastalé jak za účinnosti zákona č. 58/1956 Sb., tak i před jeho účinností, tedy za platnosti…