č. 52/1962 Sb. rozh., Garance
č. 52/1962 Sb. rozh.
Vdovský důchod po manželích, u nichž přichází v úvahu tzv. stoprozdíl, činí 70 % starobního, resp. invalidního důchodu bez stoprozdílu a polovinu toho stopnároku, který pobíral manžel, anebo na který by měl nárok ve výši, vyplývají z omezení daných ustanovení § 83 odst. 1 a 19 odst. 1 zák. č. 55/1956 Sb.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze 14. března 1962, 12 Co 71/62)
Manželu navrhovatelky byl od 25. 12. 1959 přiznán invalidní důchod podle § 12 zák. č. 55/1956 Sb. ve výši 1600,- Kčs měsíčně. Důchod mu byl vyměřen jako zaměstnanci III. pracovní kategorie za 35 roků zaměstnání ve III. pracovní kategorie, tedy ve výši 70 % z průměrného ročního výdělku 24 120, - Kčs, tj. v měsíční výši 1406,99 Kčs (zaokrouhleně 1407,- Kčs). K tomu mu ještě příslušel nárok ze stoprozdílu. Stoprozdíl činí u něho 570,- Kčs měsíčně, po krácení ve smyslu § 83 odst. 1 cit. zák. 285,- Kčs. Poněvadž by s připočtením této částky celkový důchod přesáhl hranici 1600,- Kčs měsíčně, přiznal odpůrce, Státní úřad sociálního zabezpečení, ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 cit. zák. ve znění čl. 1 odst. 3 zákona č. 17/1959 Sb., pouze částku 1600,- Kčs měsíčně jako maximálně přípustnou výši invalidního důchodu zaměstnance III. pracovní kategorie, takže stoprozdíl byl mu přiznán pouze částkou 193,- Kčs měsíčně.
V důsledku úmrtí navrhovatelčina manžela dne 22. 5. 1960 přiznal odpůrce navrhovatelce podle § 21 odst. 1 cit. zák. vdovský důchod od 22. 6. 1960 do 21. 6. 1961 ve výši 1120,- Kčs měsíčně. K této výši dospěl tak, že přiznal 70% z invalidního důchodu bez stoprozdílu tj. z částky 1407,- Kčs, tedy 984,90 Kčs a polovici ze stoprozdílu 285,- Kčs, tedy 142,50 Kčs celkem (984,90 + 142,50 Kčs) 1127,40, kteroužto částku snížil na 1120,- Kčs vycházeje z toho, že vdovský důchod může činit maximálně 1120,- Kčs.
Po zániku jednoročního nároku na vdovský důchod podle § 21 odst. 1 cit. zák. získala navrhovatelka dnem dosažení 50. roku věku, tj. dnem 18. 10. 1961 opětně nárok na vdovský důchod podle § 21 odst. 2 cit. zák., který jí odpůrce přiznal od 18. 10. 1961, tentokráte ve výši 1082,- Kčs měsíčně. K této částce dospěl tak, že přiznal 70 % z invalidního důchodu bez stoprozdílu, tj. 984,90 Kčs a polovici stoprozdílu 193,- Kčs, kterého požíval manžel, tj. 96,50 Kčs, celkem měsíčně 1081,40 Kčs, po zaokrouhlení 1082,- Kčs
Odpůrce pak současně v rozhodnutí vyslovil povinnost navrhovatelky vrátit přeplatek 456,- Kčs za dobu od 22. 10. 1960 do 21. 6. 1961 a jiným rozhodnutím opravil dřívější rozhodnutí tak, že zrušil svoje rozhodnutí dřívější a vdovský důchod za dobu od 22. 6. 1960 do 21. 6. 1961 upravil na 1082,- Kčs měsíčně.
Navrhovatelka opravným prostředkem napadla obě rozhodnutí odpůrce a žádala, aby vdovský důchod jí byl vyměřen částkou 1110,- Kčs (po zaokrouhlení) představující 70 % základního důchodu manžela, tj. částkou 984,90 Kčs a 125,- Kčs z titulu stoprozdílu.
Okresní soud v Ostravě zrušil rozhodnutí odpůrce a vyslovil, že odpůrce je povinen poskytovat navrhovatelce od 18. 10. 1961 vdovský důchod ve výši 1110,- Kčs měsíčně a není oprávněn požadovat od navrhovatelky přeplatek důchodu. K uvedené výši dospěl podobně jako navrhovatelka tím, že z titulu stoprozdílu…
