Input:

č. 42/1956 Sb. rozh. obč., Garance

č. 42/1956 Sb. rozh. obč.
Při výpočtu nároku na náhradu škody nutno dávky poskytované poškozenému nositelem nemocenského pojištění, případně důchodového zabezpečení, odečíst od škody poškozenému skutečně vzešlé, ale snížené o podíl, kterým poškozený sám škodu spoluzavinil.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. ledna 1956, Cz 609/55.)
Žalobce se domáhal náhrady škody, kterou utrpěl tím, že oslněn světly protijedoucího traktoru narazil na neosvětlený povoz stojící na silnici.
Lidový soud v Kadani uznal oba žalované, a to kočího, který nechal neosvětlený vůz stát na silnici, jakož i státní statek, jeho zaměstnavatele, povinnými nahradit žalobci 60% vzniklé škody. Lidový soud došel k závěru, že i žalobce sám ze 40% si škodu zavinil. Při přepočtu výše nároku postupoval lidový soud tak, že od plné výše zjištěného ušlého výdělku odpočítal žalobcem přijaté nemocenské dávky (invalidní důchod) a z takto zjištěných částek přisoudil žalobci 60 %.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon, a to mimo jiné při výpočtu částky, kterou soud uložil žalovaným nahradit žalobci na ušlém výdělku. K otázce, o kterou jde, uvedl v
odůvodnění:
Zákon byl porušen nesprávným výpočtem částky, kterou lidový soud uložil žalovaným nahradit žalobci na ušlém výdělku podle poměru zavinění ve výši 60 %. Ušlý výdělek za rok, kdy žalobce dostával nemocenské, činil 55.596 Kčs starých peněz. Z toho má být žalobci nahrazeno 60%, t. j. 33.357,60 Kčs. Od toho však třeba odečíst nemocenské 32.823 Kčs, takže zbývá v prospěch žalobce jen 534,60 Kčs starých peněz, t. j. 106,92 Kčs nových peněz, nikoli tedy 2.775,96 Kčs, jak určil lidový soud ve svém rozsudku.
Stejně je tomu i