Input:

č. 4173/2021 Sb. NSS, Veřejné zakázky: jednací řízení bez uveřejnění Garance

č. 4173/2021 Sb. NSS
Veřejné zakázky: jednací řízení bez uveřejnění
k § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách*) (v textu jen „ZVZ“)
k § 63 odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (v textu jen „ZZVZ“)
I. Při přezkumu postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění [§ 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, § 63 odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek] nemá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povinnost skutečnosti, resp. důvody, které zadavatele opravňovaly k zadání veřejné zakázky prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění, sám vyhledávat. Je na zadavateli, aby tyto důvody konkrétně tvrdil a aby označil konkrétní důkazy na podporu svých konkrétních tvrzení, a na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pak je, aby se takovými tvrzeními a označenými důkazy zabýval.
II. Neexistuje obecný zákaz argumentovat pro oprávněnost použití jednacího řízení bez uveřejnění [§ 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, § 63 odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek] i podklady vzniklými po zahájení takového zadávacího řízení.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, čj. 62 Af 93/2017-94)
Prejudikatura: č. 2412/2011 Sb. NSS, č. 2790/2013 Sb. NSS, č. 3142/2015 Sb. NSS, č. 3179/2015 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. 3. 1987, Komise proti Itálii (C-199/85), ze dne 17. 11. 1993, Komise proti Španělsku (C-71/92), ze dne 18. 5. 1995, Komise proti Itálii (C-57/94), ze dne 28. 3. 1996, Komise proti Německu (C-318/94), ze dne 10. 4. 2003, Komise proti Německu (C-20/01), ze dne 10. 4. 2003, Komise proti Německu (C-28/01) a ze dne 14. 9. 2004, Komise proti Itálii (C- 385/02).
Věc: Česká republika – Ministerstvo financí proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění.

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 20. 9. 2017, kterým předseda žalovaného podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 správního řádu zamítl žalobcův rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2017, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ při zadávání veřejné zakázky „Vývoj informačního systému VIOLA 2012“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 30. 5. 2012 pod evidenčním číslem zakázky 218912 (dále jen „veřejná zakázka č. 1“), při zadávání veřejné zakázky „Vývoj IS Viola 2013“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 15. 5. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 345265 (dále jen „veřejná zakázka č. 2“), a při zadávání veřejné zakázky „Vývoj IS Viola 2014“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 29. 9. 2014 pod evidenčním číslem zakázky 488552 (dále jen „veřejná