Input:

č. 41/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 41/1955 Sb. rozh. obč.
Výrok o nákladech řízení obsažený v platebním rozkaze vydaném v rozkazním řízení (§§ 425 a násl. o. s. r.) lze napadat jen stížností; odpor proti platebnímu rozkazu není v takovém případě na místě.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze ze 14. prosince 1954, 19 Co 629/54.)
Lidový soud civilní v Praze vyřídil na návrh žalobce žalobu platebním rozkazem, v němž žalobci přiznal jen část účtovaných nákladů.
Krajský soud ke stížnosti žalobce změnil platební rozkaz ve výroku o nákladech řízení tak, že náklady ty zvýšil. K otázce, o niž jde, uvedl krajský soud
v odůvodnění:
Především je třeba se zabývat otázkou, zda je stížnost vůbec přípustná a zda žalobce neměl volit formu odporu proti platebnímu rozkazu.
Ustanovení § 425 o. s. ř., o jehož výklad jde, neobsahuje výslovné ustanovení o tom, jakou formou lze napadat výrok o nákladech řízení obsažených v platebním rozkaze; zákon mluví jen o odporu, a to o odporu žalovaného, kterým žalovaný může zabránit tomu, aby nebyl již platebním rozkazem samým uznán povinným zaplatit pohledávku žádanou v žalobě. O tom však, jak může napadat žalobce vydaný platební rozkaz, se zákon nezmiňuje (je-li platební rozkaz vydán podle návrhu, přichází u žalobce prakticky v úvahu jen napadání výroku o nákladech řízení). Obdobné ustanovení § 423 o. s. ř. o směnečném (šekovém) platebním rozkaze obsahuje naproti tomu výslovné ustanovení o tom, že rozhodnutí o nákladech řízení, obsažené v platebním rozkaze, lze napadat jen stížností.
Ze srovnání těchto dvou obdobných ustanovení, z nichž § 425 , o. s. ř. o stížnosti nehovoří, dalo by se usuzovat, že proti platebnímu rozkazu podle § 425 o.