č. 30/1958 Sb. rozh. obč., Garance

V poslední době se množí případy, kdy soudy zasílají prostřednictvím ministerstva spravedlnosti Úřednímu listu Československé republiky k uveřejnění vyhlášky v řízení o prohlášení za mrtvého osob, o nichž není pochybné, že nežijí, nebo není aspoň velmi pravděpodobné, že nežijí. Jedná se zejména o osoby, které kolem roku 1948 opustily illegálně republiku, případně zůstaly v zahraničí bez povolení, a dále o osoby, u nichž lze předpokládat, že i v době dřívější přešly illegálně hranice např. osoby německé národnosti po roce 1945, případně, o osoby, které o sobě z různých příčin úmyslně nepodávají zprávu. Soudy i v těchto případech zkoumají pouze, zda je splněna podmínka uplynutí doby stanovená v § 7 odst. 1 obč. zák. a nezkoumají další předpoklad, totiž nepochybnost, nebo silnou pravděpodobnost toho, že nezvěstná osoba nežije, jak o tom hovoří i důvodová zpráva k § 7 obč. zák. Přitom v těchto případech naopak převažuje domněnka, že tyto osoby žijí, avšak vědomě a z jasných důvodů o sobě nepodávají zprávu a o jejich pobytu nelze zprávy často získat ani jiným způsobem. Takovým postupem soudů byly by pak prohlášeny za mrtvé osoby, které v zahraničí žijí a pracují proti našemu lidově demokratickému zřízení, případně jsou vysílány přímo na naše území; soudy neuvažují ani důsledky svého rozhodnutí z hlediska trestního řízení.

Ministerstvo spravedlnosti žádá, aby Nejvyšší soud zaujal k věci stanovisko.

Občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo k věci toto stanovisko:

Účelem institutu prohlášení za‘ mrtvého je – podle důvodové zprávy k § 7 obč. žák. – uspořádání právních poměrů nezvěstných lidí, a právních poměrů lidí, kteří jsou s nimi v nějakém právním vztahu v těch případech, kdy není možno smrt člověka prokázat ani úmrtním listem ani jinými bezpečnými důkazy, ačkoliv je nepochybné, že člověk ten již nežije (např. uplynula od jeho narození již delší doba, než činí průměrný lidský věk), nebo je alespoň velmi pravděpodobné, že nežije (např. ztratil se ve válce nebo byl na ztroskotané lodi a není o něm žádných zpráv). Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého spočívá v soudním výroku, vydaném po příslušném í řízení, podle něhož se nezvěstný považuje za mrtvého a podle tohoto stavu se upravují jeho poměry, např. dědické, rodinné atd.

Předpokladem výroku o prohlášení člověka za mrtvého je podle ust. § 7 obč. zák. návrh prokurátora v zájmu obecném nebo každého, kdo má na tom právní zájem, dále uplynutím lhůt zákonem stanovených, a to pět let od konce roku, ve kterém podle poslední zprávy nezvěstný ještě žil, anebo…