č. 3/1973 Sb. rozh. tr., Garance
č. 3/1973 Sb. rozh. tr.
Došlo-li při plnění služebního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním k poškození zdraví nebo k smrti úrazem, odpovídá osobám uvedeným v čl. 2 služ. předpisu FMNO Všeob-6-1 (reg. v čá. 42/1969 Sb.) za škodu tím vzniklou vojenská správa.
Vojenská správa jako organizace odpovídá podle zákoníku práce i v dalších případech příslušníkům uvedeným v čl. 2 a jiným osobám za škodu vzniklou poškozením zdraví příslušníka nebo jeho smrtí úrazem za okolností uvedených v § 44a vl. nař. č. 66/1965 Sb. se změnami provedenými vl. nař. č. 60/1970 Sb. Stejně odpovídá vojákům za poškození zdraví i civilní organizace.
(Rozhodnutí NS ČSSR ze dne 24. 8. 1972 sp. zn. Tzv 30/72.)
Nejvyšší soud ČSSR na základě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSSR, zrušil výrok rozsudku vojenského obvodového soudu o náhradě škody.
Z odůvodnění:
Rozsudkem vojenského obvodového soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., protože dne 8. 6. 1971 v 16.11 hod. jako strážný v strážní službě na stanovišti č. 6 zasunul náboj do nábojové komory svého samopalu vz. 58, zapomněl na tuto okolnost a jakmile k němu vzápětí přicházel strážný voj. P. ze stanoviště č. 5, obrátil ve směru k němu svůj samopal, potáhl spoušť, takže ze samopalu vyšly tři rány, z nichž jedna střela zasáhla voj. P. do levého hrudníku a způsobila mu střelné poranění plic, pohrudnice, struktur hrudní stěny se střelnými zlomeninami 7. - 9. žeber vlevo s vysunutím úlomků 8. - 9. žebra. Za to byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výši jednoho roku. Podle § 228 odst. 1, 2 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit voj. P. škodu ve výši 2100 Kčs v měsíčních splátkách po 300 Kčs. Rozsudek nabyl právní moci 9. 12. 1971.
Proti tomuto rozsudku podal ve prospěch obviněného generální prokurátor ČSSR stížnost pro porušení zákona. Namítal v ní, že soud prvního stupně pochybil, když o nároku poškozeného rozhodl, protože obviněný plnil v době spáchání trestné činnosti služební povinnosti a u poškozeného šlo o pracovní úraz, jehož odškodnění mělo být řešeno podle služebního předpisu MNO-Všeob-6-1. Na základě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal Nejvyšší soud ČSSR ve smyslu § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které rozsudku předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen v ustanovení § 228 odst. 1, 2 tr. ř.
Soud prvého stupně pochybil výrokem o náhradě škody, protože prakticky rozhodl o nároku poškozeného na odškodnění za úraz, který utrpěl v souvislosti s plněním vojenských služebních povinností. Zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění zák. č. 150/1969 Sb. upravuje odpovědnost pracovníka za škodu ve všech případech, kde pracovník škodu zavinil porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovně právní úprava odpovědnosti pracovníka zahrnuje pak nejen případy škod, kdy pracovník škodu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním přímo organizaci, u níž je v pracovním poměru, nýbrž i případy, kdy pracovník takto škodu způsobil třetím osobám nebo cizí organizaci.
… 